Spotřebitelé v USA za duben nakupovali zboží zhruba za stejné peníze jako v březnu. Maloobchod stagnoval, poté co v březnu poskočil nahoru o 10,7 pct. Po očištění o prodeje aut a benzínu se maloobchodní tržby snížily o 0,8 procenta. V obou případech jsou dubnová data zhruba jeden procentní bod pod konsensem. Naproti tomu je tu vzestupná revize březnové dynamiky, která je ale důsledkem zhoršení absolutní výše únorových tržeb. Jinak řečeno, revize obrázek o minulosti nijak nevylepšují.
Tržní reakce je velmi mírná a zdá se, že se trh bez problému srovnal s velice volatilními čísly, která z maloobchodu už radu měsíců chodí. U meziměsíčního srovnání samozřejmě trvá nějaký čas, než se časová řada po velkém šoku konsoliduje.
Vzhledem k tomu, jak rostou spotřebitelské ceny, si lidé v dubnu ve skutečnosti koupili méně zboží, a to asi o 0,7 procenta. Reálně tak soukromá poptávka nezačala nový kvartál nejlépe a čísla podporují tezi, že ta nejrychlejší tempa růstu ekonomiky jsme už viděli.
Pokud se na to podíváme z druhé strany, tak v dubnu silně rostly spotřebitelské ceny i přes relativně mírnější poptávku. To by naznačovalo o něco větší promítání nákladových tlaků. Je však třeba zopakovat, že do inflace se promítly i jednorázové faktory a že je rozumné si počkat na hodnocení až na další měsíce. Nejistota na trhu o přechodnosti inflačních tlaků tedy zůstává.
Meziroční růst maloobchodu o 51,2 procenta by se samozřejmě dobře vyjímal v titulku, ale vzhledem k srovnání s nejslabším měsícem loňské koronakrize je toto číslo extrémně zkreslené. To ovšem nic nemění na faktu, že se maloobchod otřepal velmi rychle a při dohánění loňského půstu spotřebitelé měsíčně nakupují i mnohem více než v pre-covidovém roce 2019.