V Kanadě a Itálii možná nemají radost z projekcí OECD, podle kterých by tyto dvě země měly do roku 2030 být na konci růstového žebříčku vyspělých ekonomik. Právě na tento žebříček se dnes podíváme spolu s pár komentáři týkajícími se potenciálu. Mimo jiné tak navážeme na nedávné články, ve kterých jsem se věnoval vývoji v americké a evropské ekonomice v následujících dvou letech.
1. Růst do roku 2030: Zmíněné projekce do roku 2030 shrnuje následující graf. Všimněme si nejdříve, že je pojat jako predikce toho, jak se bude produkt (na hlavu) skutečně vyvíjet, ale základem projekcí je odhad potenicálního růstu. Tedy růstu dosažitelného s ohledem na maximální udržitelné využití kapacit ekonomiky.
Předpokládá se tu tedy, že růst skutečný bude dosahovat právě výše tohoto potenicálu. K čemuž na jednu stranu v praxi dochází jen málokdy – ekonomiky většinou operují ve stavu kladné, či záporné produkční mezery a přistání na potenicálu je jakýmsi svatým grálem monetární, či jiné ekonomické politiky. Na stranu druhou jsou samotné dlouhodobé projekce růstu na úrovni potenciálu dost nejisté na to, aby se ještě komplikovaly nějakými odhady cyklu ve vzdálenější budoucnosti.
Zdroj: Twitter
Ve předu žebříčku nacházíme Turecko, které by v průměru mělo růst o více jak 3 %. Z větší části díky růstu produktivity práce, ale v nemalé míře i většímu časovému využívání práce (na per capita bázi). Ve zmíněné Kanadě, ale i některých dalších zemích včetně nás by se podle projekcí mělo pracovat naopak méně - tento faktor tedy snižuje potenciál pod úroveň, která by byla dána pouze růstem produktivity.
Pokud se zastavíme u nás, tak projektovaná necelá 2 % potenicálního růstu znatelně převyšují průměr eurozóny, který je u 1 %. O zemích jako Rakousko, či Německo nemluvě. Pro Spojené státy pak OECD predikuje potenicální růst vyšší než u eurozóny, ale stále pod 2 %. Roční růst do roku 2030 o 2 % ročně přitom znamená, že ekonomická aktivita bude za 9 let o cca 20 % výše, než nyní. Růst o 3 % implikuje o cca 30 % vyšší aktivitu.
2. Jak se to rýmuje s cyklickým výhledem: Minulý a přeminulý týden jsem tu trochu rozebíral projekce Danske Bank a některých dalších institucí pro ekonomický vývoj v USA a Evropě pro následující dva roky. Výše uvedené jsou čísla na hlavu, ale v případě USA je ta agregátní nebudou moc převyšovat a v případě Evropy bude platit spíše opak. Srovnejme tedy uvedené odhady potenicálu s konsenzuálními projekcemi pro příští rok:
Zdroj: Twitter
Pro USA se tedy v roce 2022 čeká růst kolem 4 % a v roce 2023 kolem 2 %, u eurozóny je to zhruba podobné. Když jsem tato čísla komentoval, psal jsem, že v podstatě implikují postupné přistání na potenicál. Podle toho, jak jej odhaduje OECD, se ale pohybují i v roce 2023 znatelně nad ním. Což mě vede k poslední poznámce:
3. Potenciální nejistota potenicálu: Potenicál patří mezi nemalou množinu ekonomických proměnných, které dávají jako koncept smysl, ale odhad jejich praktické výše je minimálně ošemetný. Mimo jiné proto, že potenicál je ovlivněn i tím, jak to s ekonomikou vypadá aktuálně. Někdy se v této souvislosti hovoří o endogenní nabídce – o tom, že nabídková strana hospodářství je ovlivněna poptávkovou, Pokud je totiž silná poptávka, firmy více investují, tvoří více pracovních míst, což sebou nese více dovedností a zkušeností atd. A naopak. Onen vztah můžeme pozorovat i v následujícícm grafu, z nějž je například u recesí z přelomu tisíciletí a z roku 2008 patrné, jak se trend/potenicál zlomil směrem dolů:
Zdroj: Twitter