Vrcholu inflace v Česku dosáhneme někdy v polovině letošního roku na 14 až 15 procentech. Její nárůst půjde za dalším zdražováním energií a růst uvidíme také ceny potravin. Brzdit pak bude jen velmi pozvolna. Do konce roku se musíme smířit s dvouciferným meziročním tempem, říká v novém díle podcastu MakroMixér hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Co udělá ČNB se sazbami a kdy by začala opět intervenovat na koruně? Kde dnes z pohledu investora hledat kladný výnos? Co na to vše host aktuálního MakroMixéru, ekonom, člen Národní rozpočtové rady a profesor Vysoké školy ekonomické v Praze Jan Pavel? O penězích, byznyse, ekonomice a trzích s nadhledem a chytrými hosty. Poslechněte si nový podcast MakroMixér, nebo si přečtěte přepis diskuse mezi Janem Burešem, Robertem Břešťanem a Janem Pavlem.
Inflace: V polovině roku u 15 procent, pak jen velmi pozvolný pokles
Téma inflace s námi prostupuje již několika předchozími díly podcastu MakroMixér a bude nás doprovázet i v měsících nadcházejících. „Inflační vrchol se nám bohužel posouvá. V této chvíli očekávám, že jej dosáhneme někdy v polovině letošního roku, kde bychom mohli vidět inflaci mezi 14 až 15 procenty. Nárůst půjde za dalším zdražováním energií, růst uvidíme ceny potravin,“ shrnuje svůj aktuální pohled na nejbližší vývoj cenové hladiny hlavní ekonom Patrie Jan Bureš. Pohonné hmoty by podle něj již měly být za svým cenovým vrcholem.
S tím, jak se nám posouvá v čase očekávaný vrchol inflace v Česku, mírní se také očekávání, jak rychle se růst cen následně zklidní. „Inflace po dosažení vrcholu nepůjde rychle dolů. Do konce roku se na meziroční bázi budeme muset smířit s dvouciferným tempem,“ soudí Jan Bureš.
ČNB? Sazby stále hlavní nástroj, intervence ke stabilizaci koruny
Česká národní banka bude podle Jana Bureše stále mít jako hlavní nástroj svých případných zásahů úrokové sazby. Nyní v tomto směru není omezena. „Silná koruna ČNB v boji s inflací pomáhá, ale neočekávám, že se stane doprovodným nástrojem,“ dodává Bureš. „Myslím si ,že intervence budou využívány ad hoc ke stabilizaci koruny, pokud by došlo k dalšímu výraznému oslabení české měny. Na druhou stranu, pokud by se ČNB rozhodla si stanovit kurz na výrazně silnější úrovni a rozhodla se jej tam posunout s použitím výraznějšího podílu devizových rezerv, ty rezervy by se mohly začít relativně rychle rozpouštět. To si myslím není v zájmu ČNB ani nikoho u nás, mohlo by to časem ohrozit kredibilitu ČNB i stabilitu finančního systému,“ shrnuje Jan Bureš.
Kde podle něj hledat vrchol úrokových sazeb? „Záleží, s jak vysokou inflací ČNB bojuje a čím dříve jedná proti narůstajícím rizikům inflace, tím lépe a tím nakonec nemusí dělat tolik a léčba být tak bolestivá,“ dodává.
Kde dnes hledat z pohledu investora kladný výnos?
Také v rámci české ekonomiky vstupujeme do období stagflace, která znamená vysokou inflaci a hospodářskou stagnaci nebo dokonce záporný růst ekonomiky. „V obdobích, kdy se tak dělo, bylo složité ochránit své úspory. Nevyplatilo se držet pevně úročené dluhopisy, oslnivé výkony nepodávají ani akcie. Z mého pohledu je dobré portfolio držet co nejvíce diverzifikované, mít tam vyšší zastoupení i reálných aktiv. Real estate, základní služby, zboží základní spotřeby, to jsou za mě věci, které by v takovém prostředí mohly podávat vyšší výkon. Mají relativně stabilní cash flow v obdobích, které nás čekají,“ říká na adresu investice ve stagflační době Bureš.
Co na to host podcastu MakroMixér, člen Národní rozpočtové rady a profesor na Vysoké škole ekonomické v Praze Jan Pavel? Pojďme se podívat na tu stagflační epizodu a na to, co s ní. Jaké jsou z Vašeho pohledu historické lekce k tomu, jak by měla vypadat reakce rozpočtové a měnové politiky, vybízí jej Jan Bureš.
TIP: Výzva jménem stagflace: Investování v extrémní době. Zveme Vás na inspirativní online večer 5. května od 18:00!
Stagflace. Situace vysoké inflace a souběžně mizivého, nulového nebo dokonce záporného růstu ekonomiky. Situace, kterou Česko ve své samostatné historii dosud nezažilo. A dosud ji nepoznali také čeští investoři. Téma, které vyvolává mnoho otázek, na které se pokusíme dát odpovědi: Jak dopadne válečná stagflace na ekonomický růst a politiky centrálních bank? Jak moc zasáhne vysoká inflace hospodářský růst? Jak vysoko mohou jít úrokové sazby a co to pro nás všechny znamená? Budou to centrální banky, kdo vrátí na trhy volatilitu? Jak inflace mění pravidla hry na trzích? Na co jsou trhy připravené a na co nikoli? O jakých investicích dnes uvažovat? Kde hledat reálný kladný výnos? Které sektory nejvíc trpí a kterým může fáze cyklu vyhovovat? Jak mohou vypadat konkrétní investiční tipy pro stagflační dobu?
Online konferencí Patria Finance 5. května od 18:00 s názvem „Výzva jménem stagflace: Investování v extrémní době“ vás provedou hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš,
hlavní analytik Tomáš Vlk, seniorní analytik a tvůrce dlouhodobých investičních tipů v Patrii Branislav Soták, hlavní makléř Pavol Mokoš a zajímaví a zkušení hosté: dlouholetý centrální bankéř a expert na měnovou politiku, bývalý guvernér České národní banky a dnešní předseda dozorčí rady ČSOB Zdeněk Tůma a zkušený a respektovaný investor Jaroslav Šura. Přihlaste se zdarma na online večer plný investiční inspirace hned teď proklikem přes následující banner:
Jan Pavel: Fiskální politika musí nabídnout adresou pomoc domácnostem
„Hlavní příběh za optimálním mixem je z mého pohledu ten, že by fiskální politika neměla jít úplně proti monetární. Ta při boji s inflací jde cestou restrikce, zvyšování úrokových měr,“ reaguje Jan Pavel s tím, že teď je samozřejmě fiskální politika konfrontována s tím, že nárůst cen vytváří ve společnosti problémy, zejména u její chudší části, případně se to přesouvá do sektoru firemního, například skrze ceny energií. „Fiskální politika je v tomto případě konfrontována s požadavky kompenzací, na které když přistoupí, oslabuje úsilí centrální banky v boji s inflací,“ říká. „Za mne to hlavní co chci zdůraznit, opatření fiskální politiky by měla být adresná vůči těm domácnostem, které skutečně mohou padat do chudoby a z druhé strany mírně stabilizovat poptávkou stranu v důležitých sektorech, segmentech,“ zdůrazňuje ekonom Jan Pavel.
Měly by se pozdržet investiční projekty z pohledu státu? „Osobně jsem pro zachování původní plánované trajektorie a tím stabilizovat výhled. Z mého pohledu se nevhodně sahalo do investičních projektů státu už za minulé recese české ekonomiky,“ míní.
Náročná je podle Jana Pavla administrativní náročnost stávajícího sociálního systému, zejména v okamžiku krize, kdy do něj padnou další desítky tisíc domácností. „Bylo to vidět u dávky příspěvku na bydlení, kdy byl velký nepoměr mezi počtem lidí, kteří měli nárok a kteří skutečně zažádali. Toto musíme odstranit, pokud teď chceme, aby systém skutečně zafungoval,“ říká.
Jak Pavel vnímá vládní opatření typu snížení spotřební daně na benzín?
„S vysokou mírou pravděpodobnosti vláda bude nakonec dotlačena do nějakých plošných opatření,“ domnívá se ekonom a do politické reality tak posouvá svá slova o tom, že co potřebujeme nyní nejvíce, je adresná pomoc domácnostem, ohroženým chudobou. Plošná opatření je podle něj možné rozdělit do dvou skupin. „Jednak mohou kompenzovat cenový nárůst dodatečným příjmem (např. příspěvek na bydlení), což je nejhorší možnost. Druhou skupinou jsou opatření, která mají vést ke snížení nebo stabilizaci ceny určité komodity, což je směr, ve kterém jde uvedené snížení spotřební daně na benzín a naftu,“ říká. Podle něj jde o menší zlo, protože se tak mohou redukovat inflační očekávání. „Druhou věcí je, do jaké míry je stát schopen zabezpečit, že důsledkem bude skutečně pokles ceny,“ dodává také.
Bez pomalejšího růstu mezd se inflace vyřešit nedá
Česká republika má za sebou několik epizod s vysokou inflací. U té současné považuje Pavel za nejproblematičtější skutečnost, že nárůst cen přišel velice rychle. Upozorňuje na dvousložkovost inflace. „Ta je jednak dovezená, a jednak je v ní vnitřní tenze, která má opět dvojí důvod: vyluxovaný trh práce a důsledek špatně nastavené fiskální politiky v druhé polovině covidového období,“ míní.
„To, co bylo fatální z mého pohledu, bylo razantní snížení daně z příjmu fyzických osob, čili zrušení superhrubé mzdy, což značně přiživilo inflaci,“ domnívá se ekonom. Jan Pavel přitom postcovidovou inflaci připodobňuje inflacím poválečným. Vlády tehdy prováděly opatření ke snížení kupní síly obyvatelstva, Česko to ale po covidu udělalo obráceně. „Platíme za to jednak vysokou inflací, ale také rozpočtovými schodky, které zmenšují manévrovací prostor pro případné intervence,“ upozorňuje.
Co se dá tedy s inflací dělat? „Cesta je zjednodušit sociální systém, aby domácnosti, které mají problém, se k penězům dostaly rychle a bez obstrukcí. Druhá věc je, že vládní sektor by měl nastavovat uměřenou mzdovou politiku, aby v čase došlo ke zpomalená inflační spirály,“ podotkl Pavel. Růst mezd by měl být pozvolnější, jinak se inflace vyřešit nedá.
Stát má zajistit, že domácnosti nezůstanou na ulici, zabezpečení úrovně střední třídy není jeho funkce
Inflační vlnu nepocítí podle Jana Pavla tolik nejnižší příjmové třídy, ale pocítí ji nejvýrazněji nižší střední třída, u které to povede k významné změně životního stylu, cituje ekonom Jan Bureš sociologa Martina Buchtíka. Měl by zde stát zasáhnout, ptá se Bureš. „Stát by měl zajistit, že domácnosti nezůstanou na ulici, nebudou mít hlad atd. Zabezpečení úrovně střední třídy není funkce státu,“ odpovídá Pavel s tím, že je nutné se bohužel smířit s negativními důsledky válečného konfliktu a ochránit ty nejslabší.
Stát si nesmyslně vyprázdnil příjmy, u rozpočtu se ztratil řád
Podle zprávy NKÚ a navzdory proklamacím 90 % meziročního nárůstu výdajů státu vůbec nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s onemocněním covid, rozvíjí téma Robert Břešťan. Skutečně stát neúměrně plýtval, ptá se. „Je otázka, co považovat za výdaje spojené s covidem,“ navazuje Pavel. Jsou tu třeba investiční výdaje, které mají za cíl vést ke stabilizaci, i když přímo nesouvisí s covid-19. „Problém, který vidím jako špatný důsledek covidu, je ten, že si stát nesmyslně vyprázdnil příjmovou stranu,“ uvádí Pavel a poukazuje na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, superhrubé mzdy či zastavení EET. To celé podle něj nedávalo smysl.
„Každá krize, ke které dochází, se prezentuje jako fatální a vede k přesvědčení, že můžeme veřejné finance rozvrátit, protože nic horšího nebude,“ pokračuje Pavel. Úkolem Národní rozpočtové rady je v této souvislosti podle něj vznést varování, že to není jediná krize, po které už bude 20 let klid. Ke krizím bude dále docházet a je třeba na ně mít prostor. „Jakmile se schválilo, že schodky rozpočtu budou 200, 300,… 500 miliard korun, tak se ztratil řád,“ dodává Pavel s tím, že ještě v roce 2019 bylo zvýšení o 3 miliardy skandální. „To opticky vede k tomu, že nikomu stamilionové deficity nevadí,“ dodává.
Nakolik jsou politici ochotni Národní rozpočtové radě naslouchat? „My můžeme říkat: Toto je špatně. My bychom to dělali tak a tak. Pokud se toho ale politici nedrží, je pak na voličích, aby to zhodnotili,“ říká Pavel. „Co se týče nové vlády, tak jsme viděli jednoznačný přesun k tomu, že chtějí dát finance dohromady rychleji než ta původní vláda. Problém je, že do toho vpadla válka, která si vynucuje dodatečné výdaje.“ Pavel by osobně podporoval, aby se dodatečné výdaje držely v rozumných mezích, i přesto, že k navýšení schodku musí zákonitě dojít. Snahou je ale vyvarovat se toho, aby nedošlo na ad hoc plošná opatření jako za covidové krize, která společnosti moc nepřinesla, a naopak zhoršila krizi následnou.
Řešením pouze zvyšování daní, jiná cesta není
Jak z toho ven? „Z mého pohledu ve středním časovém horizontu se ten strukturální problém veřejných financí nedá vyřešit jinak než zvyšováním daní,“ domnívá se Pavel. „Na výdajové straně nevidím prostor pro nalezení několika stovek miliard, pokud nechcete sáhnout do zdravotního, důchodového nebo školského systému – což nechcete,“ říká. Při srovnání českého daňového systému s průměrným daňovým systémem západních zemí jsou podle Pavla patrné dvě zásadní anomálie – velice vysoké sociální pojistné a extrémně nízká daň z příjmu fyzických osob. „Navrhuji zvýšit daň z příjmu fyzických osob a částečně to vykompenzovat snížením na odvod pojistného. A druhá věc je posílit roli majetkových daní. Tím by se dalo získat dodatečné zdroje,“ soudí.
Bez změny daní nevidíte cestu ven, ptá se Břešťan. „Podle mého mínění pro to není prostor, zvlášť pokud chcete zvýšit výdaje na armádu,“ říká Pavel a upozorňuje, že ve třicátých letech začnou postupně narůstat výdaje na důchody. „S hospodářskou vyspělostí se stát relativně zdražuje, protože musíte zvyšovat mzdy i ve vládním sektoru…, kde nelze produktivitu práce zvýšit technologiemi. Stát se tedy objektivně stává neustále dražší a dražší. Tady není žádný trend, který by umožňoval stlačovat výdaje na nižší úroveň,“ říká Jan Pavel.
Jak se ekonom staví k tomu, že OSVČ jsou v současném systému daněni výrazně výhodněji než klasičtí zaměstnanci? Podle Pavla je tento rozdíl příliš velký, i když by OSVČ měli být zatíženi relativně méně, a to ze dvou důvodů. „Jednak nesou větší riziko a zadruhé výnosy OSVČ jsou tvořeny jak výnosy z práce, tak i výnosem z kapitálu, který do podnikání investovali. Změny by ale měly být provedeny už jen proto, že OSVČ vstupují do důchodového věku s extrémně nízkými důchody. Uměl bych si představit zvýšení relativní daňové zátěže OSVČ,“ dodává Pavel.
Další otázkou na Jana Pavla je, zda uprchlíci z Ukrajiny mohou pomoci zachránit český důchodový systém. „Z hlediska logiky důchodového systému, pokud přijde skupina osob v produktivním věku, tak to může zlepšit ufinancovatelnost důchodového systému. Ale ten počet, který tady pravděpodobně zůstane, což je podle studií zhruba třetina, polovina, tak při nárůstu toho podílu osob nad 65 let to systém nezachrání,“ odpovídá Pavel.
Pomoc uprchlíkům? Je to investice, se kterou pomůže také EU
Zatímco před běžnými výdaji v podobě například kompenzaci rodinám Pavel varuje, výdaje spojené s příjímáním ukrajinských uprchlíků považuje Pavel spíše za investici. „Pokud teď utratíme trochu více peněz a dokážeme ty lidi zapojit, umožnit jim využití své kvalifikace, tak je to z hlediska ekonomiky poměrně významný impuls,“ vysvětluje ekonom. Poměrně velkou část výdajů spojených s uprchlickou vlnou podle Pavla navíc pomůže uhradit Evropská Unie a tlak na veřejné rozpočty tak nebude tak velký, jak se nyní může jevit.
Situace uprchlíků se normalizuje, ekonomika může vydělat
Možný posun doposud pozitivního vztahu společnosti k příjímání ukrajinských uprchlíků jde podle Pavla jen stěží predikovat, záležet bude na mnoha faktorech, mimo jiné i na délce konfliktu nebo na tom, zda se budou uprchlí lidé rychle zase vracet. „Osobně se domnívám, že pakliže se proud uprchlíků již stabilizoval a spíše končí, tak nyní budeme svědky postupného přechodu uprchlických domácností do normálního režimu,“ vysvětluje ekonom. „Postupně si více a více procent z těch dospělých najde práci, děti se dostanou do škol a začnou mluvit česky. Postupně ten problém vlastně vyprchá,“ dodává. Je podle něj nutné přežít tuto úvodní fázi a vysvětlovat lidem, že pomoc uprchlíkům je naše povinnost, která má navíc tu výhodu, že může přinést poměrně pozitivní dopady pro ekonomický rozvoj.
Fiskální pravidla si nevzali politici za svá, navíc jsou složitá
Hlavní problém českých fiskálních pravidel je podle Pavla to, že je politická reprezentace nepřijala za své. „Dobře se dodržoval v dobrých časech, ale když se najednou přestalo hodit, tak politická reprezentace neměla problém ten zákon změnit. Naskýtá se tak otázka, k čemu to vlastně je,“ myslí si ekonom. Druhým problémem je pak podle Pavla poměrně velká složitost, zejména pravidla o strukturálním schodku, ukázalo se, že ne úplně dobře bylo schopno reagovat na významný pokles za koronavirové pandemie. „Myslím si, že se do budoucna nevyhneme diskuzi o jeho zjednodušení a větší srozumitelnosti,“ domnívá se Pavel.
Česko v roce 2024 na dluhovou brzdu nenarazí, „pomáhá“ inflace
Projekce Národní rozpočtové rady, že český stát narazí na dluhovou brzdu narazí v roce 2024 již podle Pavla neplatí, náraz takto brzy nehrozí ze dvou důvodů. „Za prvé má nová vláda jinou představu o rozpočtových deficitech, za druhé stav ovlivňuje nynější vysoká inflace. Ta zvyšuje růst nominálního HDP, poměr dluhů na HDP se tak zmenšuje. Z těchto důvodů tak projekce již není aktuální. Nyní děláme nové propočty a uvidíme, kdy se nám to tam potenciálně objeví,“ říká Pavel.
Výstupy z podcastů naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud. Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!