Návrat na historicky průměrné valuace a konec jednoho akciového příběhu posledních dvou let

Valuace amerického trhu jsou kvůli proběhlé korekci zpět na historickém průměru, podíváme se tomuto návratu trochu na zoubek. Spolu s příběhem „akciového třídního boje“, který se v posledních cca dvou letech na trhu někdy vyprávěl. 

Už na počátku roku 2020 se začalo hovořit o tom, že akcie oblíbené mezi retailovými investory si vedou výrazně lépe než celý trh, a dokonce i portfolia řady hedge fondů a dalších institucí. Zároveň se rozjíždělo to, co můžeme nazvat meme mánií. Tedy investice, či spíše spekulace s akciemi, které se staly předmětem krátkých pozic některých institucí: Na sítích organizovaní retailoví investoři otevírali pozice jdoucí proti těmto pozicím krátkým (tedy sázkám na pokles cen dotyčných akcií). Pokud tím drobní investoři dosáhli většího růstu cen akcií, vytlačovali shortaře z jejich krátkých pozic, ceny dál rostly...

Popsané jevy byly a jsou spojovány s tím, jaké finanční pomoci se v USA dostalo domácnostem a lidem od vlády v době, kdy lidé trávili mnohem více času doma. Šlo tak o pandemicko-společensky-finanční jev, jehož celý příběh do nemalé míry shrnuje následující graf. Z něj vidíme, že akcie oblíbené mezi retailovými investory postupně získaly před celým trhem mohutný náskok. Od počátku minulého roku pak přešly k vysoce volatilní stagnaci, či jen minimálnímu růstu. A od počátku roku letošního dokázaly mohutným propadem ztratit veškerý dříve získaný náskok: 

 
Zdroj: Twitter

Graf tak ukazuje vznik, průběh a (dosavadní) konec jednoho investičního příběhu, který mohl zavánět až určitou ideologií. Ve stylu jakéhosi investičního třídního boje, zápasu retailových Davidů s institucionálními Goliáši a podobně. V podobných příbězích, zdá se mi, se přitom rychle vytrácí podstat celé věci: Zde to, že akcie se obchoduje za nějakou cenu a lze u ní provést nějaký odhad hodnoty na základě toho, co podle našeho očekávání bude vydělávat svým majitelům. Pokud je tato odhadovaná hodnota nad cenou, je akcie fundamentálně atraktivní a naopak. 

Graf také jako vedlejší info ukazuje, jakou korekcí si letos prošel celý akciový trh. Jak tu ale občas připomínám, pokud jí chceme nějak uchopit, nemá ani tak smysl sledovat ceny, jako poměry cen k ziskům, či ještě lépe k toku hotovosti. Podobně, jako při porovnávání cen různého pečiva nemá smysl hledět na ceny celkové, ale ceny za gram (zde tedy ceny na jednotku zisku). Následující graf nám pak ukazuje, že podobně jako skončil příběh třídního boje mezi (některými) retailovými investory a zbytkem trhu, končí i příběh nafouknutých valuací posledních cca dvou let. PE indexu SPX se totiž korekcí dostalo z hodnot vysoko nad dvacítkou na současných méně než 17. Což je blízko 25letému průměru:

 
Zdroj: Twitter

Při pohledu na druhý graf mě napadají zejména dvě věci: Onen průměr je odvozen i z hodnot z období nazývaného technologickou bublinou. Pokud se podíváme na PE z nějakých klidnějších období, možná by „reprezentativní“ valuace byly o něco níže než oněch 16–17. A i kdyby onen průměr byl reprezentativní, je trochu otázka, jak moc reprezentativní je současné makro prostředí. PE jako takové mi tedy v tomto kontextu říká, že akcie nejsou určitě naceněny na nějaký černý scénář, stále spíše naopak. Jak jsem poukazoval nedávno, valuace založené na cash-flow jsou ale z historického hlediska níže než PE.