ve vztahu ke komoditnímu trhu již nějaký čas hovoří o „pomstě staré ekonomiky“. Je celkem zřejmé, co tím analytici banky míní, mně se ale podobné výrazy moc nelíbí. Spíše se mi vybavuje ono „neopouštěj staré známé pro nové...“. Dnes trochu ropné poezie.
Následující graf ukazuje vývoj marží v energetickém sektoru. Mezi lety 2011 – 2014 byly marže poměrně stabilní, pohybovaly se mezi 8 – 9 %. Pak přišly roky negativního tlaku na marže, kdy si sektor (a do značné míry kvůli němu i celý trh) prošly ziskovou recesí. Propad byl ještě hlubší v roce 2020, ale jen krátkého trvání a pak přišel výstup na dlouho nevídané hodnoty:
Zdroj:
Příčina onoho mimořádného vývoje posledních čtvrtletí je zřejmá – vysoké ceny ropy. Kvůli nim se velkým ropným firmám marže zvedly nad 12 % a pointa grafu je i v tom, že doposud marže nejeví tendenci k poklesu. Unikátnost současné situace je ale ještě někdy jinde (možná hlavně tam): Ropné společnosti na rozdíl od minulosti nejsou vysokými cenami ropy a vysokou ziskovostí motivovány k prudkému zvýšení investic do těžebních a zpracovatelských kapacit.
I zde je příčina zřejmá – snaha velké části světa posunout se od fosilních paliv směrem k nulově emisním zdrojů energie. Výsledkem je zastavení známého cyklu, kdy lékem na vysoké ceny jsou právě vysoké ceny. Ty totiž vedou k expanzi kapacit tak, jak firmy staré i nové chtějí participovat na vysokých ziscích. Expanze kapacit ale zvyšuje nabídku a tlačí ceny dolů. Vše pak modelově přestřeluje pod pomyslné ceny rovnovážné a nastává korekce opačného směru. Nyní cyklus ale zamrzl ve fázi „vysoké ceny“, které se ale nestávají lékem samy sobě. Protože firmy v odvětví necítí, že by nějak zlepšil jejich nevalný dlouhodobý výhled.
Na finančních trzích panovala před pandemií vůči ropným firmám jasně citelná nevraživost, jejím zrcadlovým odrazem byl prudký růst popularity ESG. Jde samozřejmě o vícevrstevná témata, ale podle mě je nyní celkem zřejmé, že: Z ESG se do značné míry stala marketingová značka, obal bez obsahu. A nepřátelství vůči „kouřící“ energetice také není zrovna nejproduktivnějším postojem.
Lao-C' prý říkal, že nejlepší vůdce je ten, o kterém lid neví. Možná, že o ESG by se dalo říci, že nejlepší je, pokud firmy jdou tímto směrem, ale tak, že o tom nikdo moc neví. Tj. není to dáváno na obdiv, či dokonce prodáváno. A jak jsem psal v úvodu, ohledně fosilních paliv by možná pomohl přístup jdoucí trochu více v duchu textu:
Neopouštěj staré známé pro nové,
Nebuď na ně zčistajasna drzý.
Jinak řečeno, z extrému do extrému nemusí být ta nejlepší strategie.