Na to, aby se dlouhodobě znatelně změnila monetární politika a podmínky na trzích, nemusí podle mě docházet k dlouhodobějšímu výraznému přestřelování inflačního cíle. Stačí se překlopit z „mírně pod“ na „mírně nad“. Další vývoj ale ani tak není zřejmý. Objevují se dokonce indikátory, které ukazují na mohutný „podkladový“ pokles inflace, a tudíž alespoň částečný návrat k předchozímu standardu.
Někteří ekonomové poukazují na to, jak se chová inflace v USA, pokud jí očistíme od nákladů spojených s bydlením. Tedy o položku, která je silně dozadu hledící. Tématu se věnuje i stratég Albert Edwards, který v následujícím grafu ukazuje jádrovou inflaci očištěnou zmíněným způsobem (podobnou analýzu zpracoval třeba Natixis). Usuzuje z něj, že ve Spojených státech již panuje silný dezinflační trend a inflace ve skutečnosti klesla zpět ke 2 %:
Zdroj: Twitter, Albert Edwards
Samotná jádrová inflace je očištěna od volatilních cen energií a proti výše uvedenému lze namítnout, že příliš mnoho očišťování a používání jakési ultrajádrové inflace může obrázek také zkreslovat. Záleží ale na tom, k čemu chceme dané měřítko použít. Pokud to není aktuální inflace – růst cen, kterému ekonomika čelí nyní, ale něco trochu dopředuhledícího, mohou zmíněné úpravy dávat smysl. Druhý graf už ukazuje konkrétní predikce vývoje jádrové inflace od :
Zdroj: Twitter
Jak u výdajů na osobní spotřebu, tak u tradičního indexu spotřebitelských cen čekají ekonomové pokles. Na konci letošního roku by se konkrétně inflace měla pohybovat stále znatelně nad 3 %, na konci roku příštího znatelně nad 2 % a v podstatě to samé platí o roku 2025.
K inflačnímu cíli centrálních bank jsme se nedopracovali nějakou všeobecně uznávanou cost-benefit analýzou 2% inflace a jejích alternativ. Jde spíše o postupně vzniklý úzus, hrubý a zdaleka ne unisono přijímaný odhad toho, co by ekonomice celkově asi tak prospívalo. Z tohoto pohledu je celkem jedno, jestli bude inflace dlouhodobě na 2 %, či třeba na 2,2 % (predikce pro rok 2025). Jedno to ale ani zdaleka nemusí být na straně celkového nastavení monetární politiky:
Po finanční krizi inflace v USA a některých dalších ekonomikách trendově podstřelovala cíl ve výši 2 %. To sebou neslo nutnost/možnost uvolněné monetární politiky. Pokud bude inflace nyní dlouhodobě byť jen mírně přestřelovat, tato nutnost/možnost plně odpadá. Ve větším extrému by byla nahrazena nutností politiky utažené. Malý posun inflace z „mírně pod 2 %“ k „mírně nad 2 %“ tak může znamenat hodně velkou změnu na finančních trzích. Pokud se ale vrátím k prvnímu grafu, ten by téměř napovídal, že nový finančně-ekonomický režim nenastává.