Co se týče dostupnosti bankovní likvidity, resp. hotovosti, zde musí mít hlavní roli stát a centrální banka. Naprosto zdravá banka zůstane stejně zdravou i v případě, kdy z ní odplují byť i úplně všechny vklady. Zdraví banky záleží výhradně na kvalitě jejích aktiv. V oblasti pasiv toho banka nemá moc co pokazit. Skutečnost, že i zdravá banka je ohrožena runem na banku (v podobě výběrů vkladů v hotovosti), způsobuje výhradně stát, který bankám uložil povinnost konvertovat bezhotovostní vklady na hotovost, pokud o to klient požádá. A tuto hotovost může bankám poskytovat pouze centrální banka. Je tedy plně v odpovědnosti státu a centrální banky, zda zajistí, aby banky měly vždy dostatek hotovosti pro konverzi bezhotovostních vkladů na hotovost. Toto lze zajistit velmi jednoduše 100% garancí státu vůči všem existujícím bankovním vkladům. Garance části vkladů garančním fondem do něhož přispívají banky, je v podstatě totální a zcela nefunkční nesmysl. Stát společně s centrální bankou může zajistit 100% garanci vkladů, aniž by to bylo spojeno s nějakými náklady státu, centrální banky, obchodních bank, či klientů bank. A nejen to. Pokud by došlo k aktivaci takovéhoto garančního systému, centrální banka by naopak na realizaci této garance vydělávala prostřednictvím navýšení příjmu v podobě ražebného (což je úrokový příjem z částky centrální bankou uvolněné hotovosti. Čím více hotovosti by klienti z bank vybrali tím více peněz by centrální banka na tom vydělala. Jednoduše win, win, win, win. Výsledkem by byl mnohem stabilnější a efektivnější bankovní systém, kde by všechny vklady byly ve 100% bezpečí a banky by již nebyly ohrožovány runy na banku.
Richard Fuld
