Především skleněné a hliníkové fasády v Česku, ale také Anglii nebo Francii jsou specializací tuzemské firmy SIPRAL, kterou možná zdánlivě neznáte, přesto se s ní často potkáváte. Stačí zmínit nejvyšší pražskou budou Tower, Florentinum nebo teď novou Masaryčku, takřka celý Rohanský ostrov, a ve světě pak londýnské Wardian, Nine Elms nebo Crown Street či Louis Vuitton na pařížské Champs-Élysées. Dnešní díl ekonomického podcastu MakroMixér je o architektuře, designu, stavebnictví a byznysu s tím spojeným a jeho exkluzívním hostem je šéf SIPRAL Leopold Bareš. Třemi dotazy na úvod pro hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše jsou tentokrát pád Silicon Valley Bank a , smrtící koktejl vysoké inflace a bankovních otřesů pro centrální banky a možný dopad na českou ekonomiku. Výstupy z podcastu MakroMixér naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud.
SVB a – co se to děje?
Pád americké banky v kolébce technologických startupů Silicon Valley Bank a evropské . Co se to ve finančním sektoru děje? Situace se mění podle Jana Bureše tím, že úrokové sazby, které zvyšují centrální banky napříč světem, začínají být nepříjemné pro některé části finančního sektoru. „Toto prostředí je pro ‚nejslabší kusy‘ náročnější. měla dlouhodobé problémy, které vyvrcholily převzetím od největšího konkurenta na švýcarském trhu, částečně nestandardním způsobem. Vedle toho má problémy řada menších a středních bank ve Spojených státech, které zainvestovaly trochu nešťastně v dobách nízkých úrokových sazeb do dlouhodobých státních dluhopisů, které musely být přehodnoceny směrem dolů. Na druhé straně tytéž banky čelí odlivu depozit a dostává je to pod tlak,“ shrnuje na úvod stručně podstatu otřesů bank Jan Bureš. „Je pravděpodobné, že situace v americkém finančním sektoru bude delší dobu napjatá a bude docházet k převzetím nebo kapitálovým injekcím od větších konkurentů,“ dodává.
Smrtící koktejl pro centrální banky
Jak si s koktejlem vysoké inflace a popsaných problémů bank poradí regulátoři? „Nemají ji úplně pod kontrolou. Boj s inflací je bytostně spojen s vyššími úrokovými sazbami,“ říká hlavní ekonom Patria Finance a ohlíží se do období finanční krize roku 2008, kdy by centrální banky nejspíše při takovýchto problémech bank obratem sáhly ke snížení úrokových sazeb. To nyní kvůli vysoké inflaci udělat nemohou. „Tento boj bude bolet, bude spojen s nárůstem nezaměstnanosti, finančního napětí, averze k riziku,“ shrnuje Bureš.
Jak to celé může dopadnout na Česko?
Jak toto napětí dopadne na Česko? Nejen český, ale i celkově evropský finanční systém je na tom podle Jana Bureše na průměru daleko lépe, než ta část amerického finančního systému, kterou vidíme v problémech. „Neočekáváme zde viditelnější finanční nákazu. Pravděpodobně to ale přispěje ke snížení růstu a zvýšení pravděpodobnosti recese v americké ekonomice, a to i na českou ekonomiku dopadnout může. Ta si zatím prochází domácí spotřebitelskou recesí, exportně zaměřený průmysl ekonomice spíše pomáhal. „Zde se pro druhou polovinu letošního roku rýsují rizika, která mohou hospodářskou situaci zhoršit,“ shrnuje Bureš.
SIPRAL: Londýn, Paříž, Tower nebo teď Masaryčka
Dnešním hostem je Leopold Bareš, zakladatel, majitel a předseda představenstva společnosti Sipral, která se specializuje na hliníkové a skleněné fasády a kromě ČR má kanceláře v Dánsku, Anglii či Francii. Znají posluchači firmu, i když si třeba myslí, že neznají?
„Na trhu působíme 30 let a za tu dobu se nám podařilo zrealizovat 300, 350 velkých staveb. Primárně jsme začínali v Česku, ale už po roce jsme dodávali okna pro projekt na rozmezí východní a západní části Německa. Pražané mohou znát zejména nejvyšší pražskou budovu Tower, rezidenční V-Tower, ze staveb v centru Florentinum, teď děláme Masaryčku,“ představuje SIPRAL na úvod Leopold Bareš. Firma dělala také budovy několika bank v centru Prahy, Hradci Králové nebo Ústí na Labem.
The Flow Building, Praha. Zdroj: SIPRAL
„Do světa nás pak posunuly především stavby na Rohanském ostrově, především první z nich Danube House,“ odkrývá Bareš s tím, že spojkou byli mezinárodní architekti těchto projektů z Londýna a z Francie. „Díky nim jsme se v roce 2005 dostali do Anglie a dělali tam dvě stavby ještě před krizí, následně do Paříže, kde jsme mohli dělat Louis Vuitton na Champs-Élysées,“ vrací se úvodu prosazování SIPRAL ve světě Bareš. Z londýnských realizací je asi největší Wardian s výškou ke 190 metrům, dále Nine Elms nebo Crown Street. „Krásnou stavbou byla Kodaň, kterou jsme dělali s vítězi pro Českou filharmonii. V Česku je SIPRAL lídrem trhu v tom, co dodává, už zhruba 25 let, v Evropě patří objemem mezi střední firmy, ale třeba v Británii jsme díky špičkovým zakázkám stoupli do TOP10,“ představuje Bareš.
Wardian London, Londýn. Zdroj: SIPRAL
Z Rohanského ostrova do velkého světa
První zakázky ve světě nebyly skrze tendry, ale na pozvání klientů, kteří již věděli, kdo je a co dělá SIPRAL. „Věděli, že jsme udělali pěkné dílo, že jsme firma, která kreativně funguje, že dokážeme vytvářet na zakázku zajímavé budovy, že jsme stabilní firma, která věci zvládá“.
SIPRAL dnes preferuje velké zakázky s prověřenými klienty, typicky klidně i tři až čtyři zakázky ročně. Musí zájem odmítat? „Také. Třeba ve Velké Británii jsme poslední dva, tři roky zakázky odmítali s ohledem na situaci covidu, energií, kdy klienti tlačili na cenu, kterou jsme nechtěli garantovat. Máme dlouhodobé projekty, které trvají dva tři roky, a pokud zafixuji cenu v úvodu, nemám šanci podmínkám dostát,“ ukazuje realitu byznysu Bareš.
Bolest cen vstupů a energií mění trh
Jak šéf SIPRAL řídí takové zakázky? Co na to klienti? Jak zápasí s prudkých růstem cen vstupů i energií? „Třeba v Británii jsme si dali Brexit doložku pro růst nákladů s tím spojených. Ale doložku na to, že letí ceny energií na trojnásobek nebo je válka na Ukrajině? Je to těžké a velmi individuální vyjednávání s klienty, projekt dodělat musíme. Na druhé straně ze stejných důvodů odcházejí někteří subdodavatelé. Vždy jsme si zakládali na tom, že za cenu, kterou uzavřeme na začátku, to zrealizujeme. Dnešní prostředí je ale velmi výjimečné a na individuálních jednáních. Trh to začíná chápat,“ konstatuje v podcastu MakroMixér Bareš. Dopady se SIPRAL snaží zmírnit cestou zajištění u podílově značných položek typu hliníku, které tvoří třeba 15 či 20 procent vstupu. U řady menších položek pak dnes trh přijímá třeba energetickou doložku, kterou firma následně přenáší na zákazníka.
Strojaři ve stavařině
Příprava zakázky trvá rok, rok a tři měsíce. „My nejsme stavaři, my jsme strojaři ve stavařině. Máme podobné postupy jako strojařská firma,“ přirovnává Bareš. „Každou zakázku děláme jako prototyp, který musí fungovat se vším všudy,“ říká Bareš a jedním dechem dodává, že chybu přesto může udělat každý. A i v jeho byznyse jsou z hlediska jednání o předání díla klienti, kteří jen hledají důvody, aby na konci ušetřili. „Takovým se snažíme vyhýbat,“ vrací se k tématu preferované spolupráce s prověřenými, dlouhodobými klienty.
Fondation Louis Vuitton, Paříž. Zdroj: SIPRAL
Britská otevřenost versus německé takhle to bude
Jaké jsou jednotlivé trhy v Evropě, na kterých SIPRAL působí? Jak se liší? „Německý trh je hodně uzavřený. Není to tak, že tam přijdete a po dvou letech se dostanete k zakázce,“ uvádí Bareš. A také je specifický v tom, že má jiné formy zadávání projektů. „My máme rádi britský model Design & Build, kdy dostaneme zadání a je na nás, jak projekt navrhneme. V Německu funguje něco, čemu se říká Leistungsverzeichnis, kdy fasádní poradce popíše celý výkon a vše navrhne a na nás je jen to, co je navrženo, dodržet a vyrobit,“ popisuje Bareš a zmiňuje, že do tohoto německého postupu spadá třeba i centrála Škoda Auto v Mladé Boleslavi.
Francie je podle Bareše zase specifická tím, že celý trh ve velkých projektech ovládají tři firmy – Bouygues, VINCI a Eiffage. Byznys se tam dělá v kavárnách a je těžké se tam prosadit, poznamenává Bareš a snad s trochou nadsázky popisuje další francouzskou zkušenost či vlastnost: „Francouzi přijdou nejraději tři roky poté, co jste to odevzdali, s tím, že dva roky poté, co jste to udělali, změnili pravidla a vy jste je nedodrželi, a proto zaplatíte pokutu.“
Ve Skandinávii je trh hodně otevřený, ale panují tam hodně tvrdá pravidla z hlediska pracovní síly. „Všechny naše montážníky jsme museli zaměstnat. Takže jsme vytvořili pobočku v Kodani, všechny jsme zaměstnali a všichni vstoupili do odborů. A zároveň byla povinnost, že každý zaměstnanec bude bydlet na samostatném pokoji, se samostatnou koupelnou, samostatnou kuchyňkou,“ líčí Bareš. „I když to ale byla tvrdá pravidla, byla jasná od začátku a nebyla možnost je obejít nebo nesplnit. A stejně postupovali i v technice. Všichni vás respektovali, nikdo vás nezpochybňoval.“
Trh v Británii je podle Bareše otevřený. „V tomhle jim Brexit kupodivu pomohl, není tolik svázaný regulacemi. Jsou tam peníze z celé Asie, stavby rostou, bytové domy rostou,“ popisuje šéf SIPRAL.
Český trh, pracovní síla a robotizace
Na českém trhu děláme specifické projekty a těžko konkurujeme na rezidenčních projektech, říká otevřeně majitel SIPRAL. I u konkurentů pozoruje masívní výpadek práce. Administrativní budovy se podle Bareše výrazně limitují a objem projektů jde dolů – z části i kvůli trendu práce z domova.
Obrovské téma je pak podle něj trh práce. „V sektoru pracovní síly, kterou potřebujeme a která je relativně specializovaná, máme ohromný problém někoho nabrat,“ konstatuje stejně jako řada manažerů jiných odvětví. Firma zaměstnávala dlouhá léta jenom Čechy, poté se rozšířila i o slovenský tým, a nakonec se musela rozšířit o ukrajinské pracovníky.
Za totální tragédii Bareš označuje tuzemské učňovské školství. Odkrývá, že v roce 2017, kdy založila firma Českou komoru lehkých obvodových plášťů, se snažila nastavit s ministerstvem školství pravidla pro obor montážník fasád. „Ale to je neprůchozí záležitost. To není běh na dlouhou trať, to je maraton,“ povzdechl v podcastu.
Nedostatek pracovníků se firma snaží částečně řešit i projektem na robotizaci pracovišť. „Ladíme jedno robotické pracoviště, což je investice za desítky milionů, která se zaplatí za deset, dvanáct let,“ podotýká Bareš s tím, že robotizovat lze jen opakující se činnosti. U těch ostatních je přípravná práce natolik náročná, že se jejich robotizace nevyplatí.
Státní pomoc? Pomohl by širší model garancí
Měl by stat podnikání ve stavebnictví nějak podpořit? Jaký druh pomoci a služeb by sektor vítal? Pomoc se sháněním zakázek a otevíráním zahraničních trhů není podle Leopolda Bareše příliš potřeba, dostatek zakázek si je jeho firma schopna získat sama. Státní podporu by ale ocenil ve formě širšího poskytování státních garancí.
„My máme dodávku díla za miliardu, ale musíme dát 100 milionů prováděcí záruku. Pak musíme zainvestovat do toho díla, v průběhu stavby nám 10 procent zadržují a když zakázka skončí, tak musíme dát retenční bond na dobu dvou až pěti let. A to jsou finanční náklady jako hrom,“ vysvětluje podnikatel. Situace se ale podle něj v poslední době po odklonu zaměření českých firem z východu na západ zlepšila. Obří finanční náklady na záruky firma řeší mixem bankovních záruk krytých majetkem firmy, pojištěním u komerčních pojišťoven, které ale stavebnictví a trh v Británii začaly v poslední době považovat za rizikovější, a právě státních garancí.
Silná koruna? Palčivá zvlášť na páru s librou
Posilování koruny je podle Bareše pro stavební firmu velký problém, speciálně na páru s librou, kde koruna zpevnila ještě výrazněji než vůči euru. „Ve chvíli, kdy koruna posiluje vůči euru, tak nám to pomáhá, protože máme eurové vstupy, ale protože prodáváme v librách, tak tam nám to škodí,“ vysvětluje podnikatel. SIPRAL podle něj za poslední dva roky zdražil na britském trhu řádově o 10 procent, což je vůči tamní konkurenci obtížné. „Ostatní firmy, pokud nejsou z Asie, jsou eurové a mají tak oproti nám výhodu 3 až 5 procent,“ dodává Bareš. O eurových úvěrech firma podle Bareše uvažovala, má ale výdaje v librách, korunách a eurech a při získání zakázky si většinu objemu zajišťuje. Při vysokých českých sazbách eurové úvěry smysl dávaly, eurové sazby ale nyní míří stejným směrem, a tak se podle podnikatele tato příležitost uzavírá.
Zvýšení důraz na ekologii? Emise ve výrobě, materiály, energie
Zvýšený důraz na ekologii se projevuje nutností zjišťovat a kontrolovat produkcí CO2 ve výrobě. Z tohoto úhlu pohledu považuje Bareš příchod energetické krize za pozitivní, protože levné energie žádnou motivaci k větší úspornosti neposkytovaly. „Co se týče prokazování CO2, tak my jsme se s tím poprvé setkali, když jsme dělali v Paříži pro nadaci Louis Vuitton. Celá konstrukce byla navržena jako ocelová, my jsme tam šli s hliníkem, který byl recyklovatelný. Zároveň jsme prokázali, že naše konstrukce je o 60 procent lehčí,“ popisuje Bareš. „Konstrukce, co děláme, se snažíme odlehčovat a navrhovat je tak, aby už z podstaty věci tu uhlíkovou stopu nesly malou,“ dodává. „Teď je zároveň ohromný trend v Británii, kde se požaduje 90% recyklát hliníku. V Německu jsou firmy, které produkt, ingoty, používaný na vytlačení, vyrábí na lince recyklující stará hliníková okna,“ doplňuje. Firma podle něj dnes již na všechny zakázky používá právě vysoce recyklovaný hliník.
Vytištěný beton? Vlastnostmi předstihuje klasický
Další novinkou, na které firma spolupracuje se start-upovými partnery, je tištěný beton. Používá se speciální směs cementu, UHPC. Vyrobený beton se vyznačuje vysokou pevností, kdy v mnohých případech není potřeba výztuž a na stejnou konstrukci je oproti standartnímu materiálu potřeba pouze čtvrtina objemu betonu. „Zároveň můžete toho tisknoucího robota postavit na stavbu, a tím pádem se zbavíte dopravních nákladů,“ říká Bareš. Uhlíková stopa dopravy, kterou je možné tiskem ušetřit, je podle podnikatele gigantická. Změny ve stavebnictví plynoucí z tlaku na snížení emisí pak považuje Bareš rozhodně za příležitost.
Výstupy z podcastů naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud. Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!