Kapitalizace akciového trhu k produktu neroste jen v USA, ale v celém světě. Z čistě ekonomického pohledu to samo o sobě není překvapivé, naopak. Proč je ale v USA tento trend mnohem silnější? Souvisí to i s dolarem?
1 . Trh a produkt – USA a svět: Následující graf od ukazuje jak se v USA a ve světě měnil poměr kapitalizace akciového trhu k (nominálnímu) produktu. Pokud bychom jako výchozí bod vzali počátek devadesátých let, v obou případech velikost akciového trhu byla asi na 30 – 40 % ročního produktu. Americké obchodované firmy pak svou kapitalizaci relativně k produktu zvyšovaly trendově vyšším tempem. Nyní jsou na 187 % NHDP, svět je na cca třetinovém poměru.
Uvedené měřítko je prý oblíbeným valuačním poměrem jednoho známého investora, ale možná tomu tak již dávno není. Každopádně já bych jej řadil naopak mezi měřítka slabá. Tato slabost jde přitom relativně dobře měřit a to pomyslnou vzdáleností jmenovatele valuačního poměru od volného toku hotovosti firmy/trhu. U NHDP je pak hodně velká (produkt – tržby – marže – zisky – cash flow). A když už bychom chtěli poměr kapitalizace k NHDP nějak interpretovat a používat, bylo by dobré mít na paměti mechanismus, který jsem tu rozebíral nedávno: Jednoduše řečeno, pokud by akcie dlouhodobě rostly o svou požadovanou návratnost, bude poměr jejich kapitalizace k produktu „přirozeně“ vyšší a vyšší.
Například s požadovanou návratností na 10 % ročně a nominálním růstem produktu na 4 % (2 % inflace a 2 % růst reálný) tu máme růstový diferenciál 6 % ročně. Vysvětlení různého sklonu trendu u obou křivek v grafu (USA vs. svět) pak jde z pohledu fundamentu buď za zisky, či valuacemi. Docela dlouhá řada posledních let je přitom v USA charakterizována dominancí velkých technologických firem. Ty přitom mají relativně vysoké valuace, ale také dokážou generovat růst zisků, na který si řada jiných firem nesáhne. Poměrně bezpečně tak můžeme říci, že rozevírání trendu u obou křivek je z nemalé části dáno právě velkými technologiemi v USA (absencí jejich protějšků jinde ve světě):
Zdroj: X
2 . Akcie a dolar: Druhý dnešní graf ukazuje vývoj kurzu dolaru ke koši měn. Jeden z komentářů na X u oné dvojici obrázků hovořil o kauzalitě jdoucí od druhého k prvnímu a to na úrovni globálních (ne)rovnováh. Zjednodušeně řečeno: Země s obchodními přebytky získávají od USA (země deficitní) dolary, které recyklují nákupem dolarových aktiv, včetně akcií. Posilování dolaru a jeho dominantní pozice ve světové ekonomice tak jde ruku v ruce v posilováním US akciového trhu. A žene nahoru i poměr jeho kapitalizace k NHDP.
Z hlediska onoho fundamentu by to znamenalo, že tato dolarová recyklace táhne nahoru americké valuace, které jsou skutečně hodně vysoko jak ke zbytku světa, tak relativně ke své historii. K tomu je pravda, že ona recyklace skutečně probíhá – USA spotřebovávají více než vyrobí, u zbytku světa (jako celku) je to opačně a USA si tak od něj musí půjčovat. Opatrný bych ale u tohoto kolečka (a u řady jiných) byl s kauzalitami. Jak se říká, na každý tanec je potřeba dvou. Tímto kolečkem pak otáčí také obě strany – ti co vyváží, i ti co dováží, ti co si půjčují i ti, co půjčují. Na nutnost opatrnosti s kauzalitou pak ukazuje i to, že tu u země s chronickými obchodními deficity hovoříme o posilování a ne oslabování její měny. Více možná někdy příště.