Fed přepnul do stagflačního režimu a stále vyčkává, jak se v ekonomice projeví vyšší celní sazby. Alespoň tak lze chápat novou kvartální makroekonomickou prognózu, která předpokládá vyšší inflaci, nižší růst a mírně vyšší nezaměstnanost. Zároveň je třeba dodat, že odhadovaná trajektorie úrokových sazeb vysílá lehce jestřábí signál, neboť v predikovaném výhledu byla odmazána jedna redukce sazeb (o 25 bazických bodů) v roce 2026. Ba co víc, z prognózy vyplývá, že uvnitř vedení Fedu se vytvořila silná skupina jestřábů – sedm z dvaceti centrálních bankéřů totiž nepočítá s žádným snížením úrokových sazeb v tomto roce (medián zůstal na dvou redukcích o 25 bps).
Lehce jestřábím dojmem působila také tisková konference šéfa Fedu J. Powella. Ten uvedl, že věří, že se (dosud neexistující) proinflační efekt vyšších cel v cenách zboží projeví, a zároveň označil trh práce za zdravý, kde není patrné nic problematického. To je poměrně odvážné tvrzení, zvláště pokud se podíváme na poslední vývoj týdenních žádostí o podporu. Powell se – jako obvykle – odvolával na vysokou míru nejistoty, která je dána především bezprecedentními změnami v obchodní (čti celní) politice.
Jak tedy číst výstupy z posledního zasedání, zejména ve vztahu k výhledu oficiálních úrokových sazeb v USA? Vše nasvědčuje tomu, že Fed prozatím ignoruje poslední nízká inflační čísla a stejně tak jej neznepokojují smíšené signály z trhu práce. Na brzké snížení úrokových sazeb to tedy v nejbližší době rozhodně nevypadá a zřejmě se bude ještě dva až tři měsíce čekat, zda a jak výrazně se vyšší cla v ekonomice projeví. Zároveň to nevypadá, že by jedno špatné měsíční číslo z trhu práce přimělo americkou centrální banku k okamžitému uvolnění měnové politiky.
Asi netřeba dodávat, že stagflační výhled a jestřábí nastavení Fedu se Bílému domu příliš líbit nebudou. Otázkou zůstává, jak se s tím vyrovnají trhy aktiv – především ty rizikové.