Danny Leipziger na stránkách VoxEU tvrdí, že USA si nyní samy způsobují ekonomické škody, roste nejistota spojená s jejich vládní politikou a také s globálním vývojem. To vše „zasahuje do schopnosti USA pokračovat ve svém současném modelu financování a zpochybňuje roli dolaru jako světové rezervní měny“. Ekonom ale míní, že dolar bez ohledu na své nedostatky zůstává klíčový pro mezinárodní finanční stabilitu. Co tedy lze udělat pro obnovení důvěry v něj? „Nejúčinnější by bylo řešit americké rozpočtové deficity.“
Leipziger působí jako profesor mezinárodního obchodu a mezinárodních vztahů na Univerzitě George Washingtona. Na VoxEU píše o tom, že „důvěra v dolar byla otřesena nevyzpytatelnou vládní politikou Washingtonu a neochotou vypořádat se s rostoucím zadlužením.“ K tomu ekonom dodává, že „výhody, které americká ekonomika získala ze své schopnosti prodat téměř neomezené množství dluhu denominovaného v dolarech, se mohou zmenšovat.“
Země s nadměrnými úsporami pak v takovém scénáři ztratí schopnost spolehlivě investovat své obchodní přebytky a při hledání alternativ budou možná muset obětovat výnosy nebo se spokojit s globálními rezervními měnami, které jsou méně konvertibilní. Země s deficitem, v čele s USA, budou mít zase dražší financování svých dluhů. A pojem „fiskální dominance“, kdy se měnová politika odvíjí spíše jako důsledek fiskálních tlaků než inflačního vývoje, nabude většího významu.
Americký trh s dluhopisy čelí podle ekonoma dvěma hlavním rizikům. Za prvé je možné, že pokračující špatná politická rozhodnutí vyděsí trhy a klesající ceny dluhopisů by mohly posilovat další prodeje a rozjíždět tím spirálu prudkých propadů. Druhým rizikem je „neschopnost vlády řešit svá fiskální dilemata, což by vedlo k nadměrnému dlouhodobému vydávání dluhopisů.“ Co je tedy třeba udělat pro obnovení důvěry v globální rezervní měnu?
Prvním krokem je podle ekonoma „zastavení neúspěšných obchodních politik, jejichž cílem je snížení bilaterálních přebytků.“ Za druhé je potřeba jasného plánu ke snížení fiskálního deficitu. Ten by „mohl získat politickou podporu z obou stran, zejména pokud by podnikatelská komunita zaujala jasný dlouhodobý pohled na vládní finance, než aby lobovala za vlastní daňové úlevy a zisky.“ Za třetí je nutné zastavit kritiku Fedu a umožnit centrální bance, aby si plnila svou funkci.
Leipziger také připomíná, že v rámci diskuse o tom, co může nahradit dolar jako hlavní globální rezervní měnu, se pozornost zaměřila na euro, renminbi a samozřejmě na zlato a kryptoměny. „Je ale příliš brzy na to, abychom dolar odepsali, a to především proto, že ostatní možnosti nejsou tak kvalitní.“ Třeba prezidentka ECB Cristine Lagardeová nedávno hovořila o tom, že Evropa čelí významné příležitosti k prosazování eura. Ale zároveň čelí třem hlavním výzvám: geopolitické důvěryhodnosti, ekonomické odolnosti a institucionální integritě. Poukázala na malou velikost a hloubku evropských trhů, slabý růstový výhled a obtíže s rozhodováním v celé eurozóně.
Pokud se podíváme na Čínu, ta v měnové oblasti vynakládá velké úsilí o širší používání renminbi. Omezení jeho směnitelnosti a obavy ohledně správy věcí veřejných však představují významnou překážku. „Existují také oprávněné obavy ohledně budoucích pohybů měnové politiky, jelikož vysoce zadlužený sektor nemovitostí bude nakonec vyžadovat aktivní kroky ze strany vlády.“ Podle ekonoma existují i další důvody, proč renminbi není alternativou k dolaru.
Zatím je tak nejpravděpodobnějším výsledkem současné situace „kombinace různých rezervních měn a pokračující velká závislost na Fedu v oblasti sazeb a na amerických dluhopisových trzích“. A jak bylo uvedeno, „nejúčinnějším krokem k obnovení důvěryhodnosti dolaru by bylo zasáhnout v oblasti amerických rozpočtových deficitů.“
Zdroj: VoxEU