Zdá se, že česká politika se profesionalizuje. Politické strany se kromě kazatelů vybrané ideologie stávají firmou na průzkum veřejného mínění a mediální agenturou. Svědčí o tom volba témat komunikovaných ČSSD ve volebním programu. ČSSD mimo jiné slibuje, že do roku 2010 stoupne průměrná mzda v ČR na 25.000 Kč a míra nezaměstnanosti klesne na šest procent.
Vlivu ekonomických faktorů na volební preference jsme si již několikrát věnovali. Naposledy v analýze Ekonomická predikce výsledků příštích parlamentních voleb z července loňského roku. Při hledání vhodného regresního modelu popisujícího vztah voličských preferencí vlády a stavu ekonomiky jsme zjistili, že jedinými signifikantně významnými proměnnými z výše uvedených jsou míra nezaměstnanosti a tempo růstu mezd. Zbraně, jež do svého arzenálu zařadila ČSSD, byly zvoleny správně.
Háček tkví v tom, že je obtížné slibovat něco, co máme pod kontrolou jen nepřímo. Politické strany mohou slibovat, že vyhrají-li volby, sníží tu či onu daňovou sazbu nebo změní počet úředníků o xy procent. Slibovat se dá i určitý vývoj veřejných financí, i když zde je již řada faktorů jiných než chování vlády. Průměrná mzda a míra nezaměstnanosti už jsou ale hodně vzdálené cíle.
V případě průměrné mzdy má vláda pod více či méně pod kontrolou tři čtvrtě milionu zaměstnanců nepodnikatelské sféry. Mzdy pro další čtyři miliony osob zaměstnaných či podnikajících v soukromém sektoru může ovlivnit jen velmi nepřímo přes stabilizační hospodářskou politiku, zušlechťování institucionálního prostředí, případně podporu investic, vědy a výzkumu. Nicméně když ČSSD slibuje něco, co může za čtyři roky ovlivnit jen částečně, míří dobře. Naše dlouhodobé projekce vycházející z vývoje cenové hladiny a produktivity práce říkají, že v roce 2010 by mohla průměrná hrubá mzda v ČR dosahovat zhruba 25.800 Kč.
Míra nezaměstnanosti nyní dosahuje 8,9 procenta. ČSSD slibuje pokles tohoto ukazatele na šest procent. Nejdříve bychom si mohli hrát s čísly. Měr nezaměstnanosti je totiž více. Například ta, která je počítána v rámci výběrového šetření pracovních sil ČSÚ, nyní dosahuje hodnoty 7,8 %. Vida, hned máme o procentní bod méně. Jak dále snížit nezaměstnanost? Na hospodářský cyklus, který vydatně pomáhá v závěru volebního období současné vládě, se již příští vláda nebude moci spolehnout. Jak podle našich výpočtů, tak odhadů ministerstva financí se mezera výstupu uzavřela na přelomu loňského a předloňského roku. Samozřejmě ekonomika ještě může vystoupat výše na současné cyklické obrátce, ale dříve či později ji zarazí obezřetná měnová politika. Klíčem k trhu práce je politika zaměřená na snížení strukturální nezaměstnanosti. A na tomto poli se neděje prakticky nic. Kromě hodnocení na základě mezery výstupu o tom svědčí také vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti či analýza prostřednictvím Beveridgeovy křivky. Strukturální (nebo chcete-li sezónně a cyklicky očištěná) míra nezaměstnanosti spočítaná na datech z výběrové šetření pracovních sil již šest let stagnuje na úrovni osmi procent. Klesající nezaměstnanost není trendem, jak se někteří domnívají, ale jen cyklickým výkyvem. Mezi recepty na snížení strukturální nezaměstnanosti bývají nejčastěji uváděny omezení štědrosti sociálních dávek, resp. pasti chudoby jako takové, snížení restriktivních ochranných opatření na trhu práce, která odrazují firmy od najímaní nových zaměstnanců, omezení role odborů při vyjednávání o mzdách, zvýšení mobility pracovních sil a snížení daňového zatížení práce. Až na poslední bod se neděje, a ani neslibuje, nic podobného.
Sliby o platech a nezaměstnanosti mi připomněly snímek Vrtěti psem, skvělý film o „politickém marketingu“. Už chybí jen fenomenální Dustin Hoffman …