OpenAI definuje umělou inteligenci jako „vysoce autonomní systém, který překonává lidi ve většině ekonomicky hodnotných prací.“ Poukazuje na to Anton Korinek v rozhovoru pro Fed v Richmondu, jehož první část jsem na stránkách Patria.cz přinesli včera a naleznete jej v odkazech pod článkem. A dodává: Zajímavé na této definici je, že velká část práce, kterou my lidé děláme, je fyzická. Definice OpenAI tedy zahrnuje fyzickou práci. To znamená, že vyžaduje nejen velmi inteligentní systémy umělé inteligence, ale také pokročilou robotiku.
Vědec tak poukazuje na to, že růst kognitivních schopností AI znamená, že hodnotnější je i její schopnost jednat ve fyzickém světě. Jinak řečeno, roste hodnota robotiky. „Současný pokrok v kognitivních schopnostech modelů umělé inteligence je dobře známý a intenzivně se sleduje. V uplynulém roce jsme ale také byli svědky poměrně velkého pokroku v robotice. Ukazuje se, že pokud dáte robotům pokročilé mozky, pak jsou najednou schopni fungovat mnohem lépe než dříve. Myslím si, že kolektivně možná trochu podceňujeme sílu robotiky. Očekávám, že v několika příštích letech se bude i nadále velmi rychle rozvíjet. Pokud nakonec vyvineme stroje, které dokážou vykonávat kognitivní i fyzickou práci, bude to mít opravdu významný dopad na trh práce.“
K tomu Korinek dodává: „Jestliže je práce něco, co nám primárně nepřináší potěšení, můžeme být rádi, že ji budou dělat stroje. Možná jsou ale nepeněžní výhody práce velmi důležité.“ Práce totiž může mimo jiné poskytovat sociální vazby či smysl života. A pokud bychom o to přišli, lidé by se podle Korinka mohli stát velmi nešťastnými. Poukazuje v této souvislosti třeba na to, že řada penzistů stále dobrovolně pracuje a „jsou díky tomu velmi spokojeni“. K tomu dodává:
„Neměli bychom podceňovat, pokud se generální ředitel jedné z předních firem zaměřených na AI obává 20% nezaměstnanosti. A to v příštích jednom až pěti letech. Zároveň samozřejmě nevíme, zda se to naplní. Vzhledem k této značné nejistotě navrhuji plánování scénářů. Myslím, že bychom měli mít plán pro případ, že by se radikálnější scénáře skutečně naplnily.“ Jednou z věcí, kterou je přitom podle experta třeba zvážit, je změna daňových systémů. „V současné době pocházejí zhruba dvě třetiny všech daňových příjmů ze zdanění práce. Pokud hodnota práce náhle dramaticky klesne, budeme muset zdaňovat jinak… Možná budeme chtít přejít na větší zdanění spotřeby. A pokud se pak lidská spotřeba stane méně důležitou součástí ekonomiky, možná budeme nakonec muset přejít na zdanění kapitálu, který stojí za samotnými systémy umělé inteligence.“
Všichni by podle experta měli „plynně zvládnout umělou inteligenci“. Platí to nejen o vysokoškolácích, ale i středoškolácích. Já mám dvě děti, je jim 8 a 10 let. Spolu s kolegou děláme kurz umělé inteligence na základní škole našich dětí, protože chceme, aby se s touto technologií seznámily. Chceme, aby pochopily, jak funguje a jak ji používat zodpovědně… Jestliže se nám do pár let podaří získat něco jako obecná umělá inteligence, velká část lidského kapitálu, který jsme si vy i já dlouho hromadili, už nemusí být příliš cenná.“
Dobrou věcí na technologickém pokroku podle experta je, že „alespoň v principu zvětšuje velikost celého ekonomického koláče. Takže by mělo být více pro každého a mělo by být dost na to, abychom se postarali i o ty, kteří budou tratit.“