Získat od nich, v jejich neprospěch oceněnou, reálnou opci. Princip je jednoduchý - využít opčních rysů některých investičních projektů - najít projekt, který má potenciál velkého zhodnocení, ale je zároveň dost rizikový a následně maximálně jeho financování zapáčit. To znamená najít úvěr poskytující instituci, která si uvědomí pravděpodobný velký potenciál projektu, ale ne plně porozumí rizikům (je to přirozeně o kvalitě risk managementu bank). Úvěr poskytující instituce/banka je tak mimo jiné vystavena riziku plynoucímu z adversní selekce a informační asymetrie (což přirozeně většinou dobře ví). Ty mohou vést právě k tomu, že akcionáři v případě dluhového financování investic budou podnikat rizikovější projekty, protože jejich možný výdělek je nesymetrický – v případě bankrotu ztratí pouze svou investici do vlastního jmění (cena oné reálné opce), v případě zdařilého projektu jim zbude vše po odečtení dluhu a jeho nákladu.
To v případě obezřetných bank limituje přístup k dluhovému financování, v případě těch méně obezřetných zhoršuje jejich ziskovost. Mimochodem - v případě existence silné informační asymetrie a adversních selekcí nefunguje ani mechanismus zvyšování rizikové prémie u nákladů dluhu bankou (zvyšování úroků z úvěrů), protože nedochází ke klasické eliminaci projektů na bázi poměru nákladu kapitálu (včetně dluhu) a jeho předpokládané návratnosti.
Rozvedení tématu, praktické implikace a závěry budou k dispozici pro klienty Patria Plus v následujícím článku, který zveřejníme dnes v poledne.