Česká vláda od 1. ledna 2005 opět zvyšuje minimální mzdu a považuje to za nástroj zatraktivňování práce před pobíráním sociálních dávek. Pokud by skutečně platilo, že čím vyšší je minimální mzda ve srovnání se sociálními dávkami, tím vyšší motivace, pak nelze chápat váhavost vlády: proč nezvýší minimální mzdu rovnou na 12 tisíc? Nebo 15 tisíc? To by byla motivace, ne…? Ve skutečnost je jasné, že zvyšováním minimální mzdy se nabídka práce nezvýší, spíše jen klesne poptávka po ní.
Dalším aspektem českého trhu práce, který vede k nižší flexibilitě, a tedy v konečném důsledku i k vyšší nezaměstnanosti, jsou právní překážky kladené propouštění pracovníků. V Česku je vůbec dost těžké někoho propustit „jen tak“, tj. když zaměstnavatel změní plány či se mu prostě nedaří, nebo se mu nelíbí, jak pracovník (ne)plní úkoly. Pokud chce zaměstnavatel někoho propustit, musí ho rok písemně upozorňovat, že neplní úkoly a přesně specifikovat v čem spočívá neplnění. Jen pokud zaměstnanec skutečně i po roce nadále úkoly neplní, může být propuštěn.
Tedy, teoreticky. Ani pak totiž nemůže být propuštěn živitel dítěte do 15 let věku dítěte a také ne člověk, který má méně než pět let do důchodu. Pro představu: má-li žena první dítě ve 27 letech a druhé v 32 letech, je chráněna proti propuštění do 47 let věku. Od 57 let je zase již v ochranné předdůchodové lhůtě.
Zbývá tedy desetileté „nechráněné okno“, kdy stačí rok flákání a může přijít o místo. Ale klid, tak brutálně kapitalistický systém přece nemůžeme mít. A taky že ne: stačí pokud ono „nebezpečné období“ stráví naše teoretická žena v odborářské funkci a je „za vodou“. Odborářské funkcionáře totiž propouštět nelze. Nikdy, oni by se jinak nebili za práva svých kolegů tak statečně. A odborovou organizaci si může založit téměř každý.
Takže takto vypadá český trh práce 15 let po zrušení socialismu. Není to moc pěkný pohled a vysoká nezaměstnanost to jen potvrzuje. Ale zase máme ten všemi opěvovaný sociální smír…
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)