Poslední dobou se ve Spojených státech a nejenom tam objevilo množství výzkumů mapujících schopnosti resp. nedostatky fyzických osob jako investorů. Chet Currier (komentátor agentury Bloomberg) upozornil na průzkum American Century Investments v Kansas City (jakkoliv vzdáleně to může znít), který naznačuje že:
* mnoho investorů nechápe, že ceny dluhopisů klesají v okamžiku zvyšování úrokových sazeb
* mnoho investorů podceňuje nebo vůbec nepochopilo vztah splatnosti dluhopisu a jeho kreditního hodnocení na výši výnosu daného bondu
Nezávislý průzkum firmy John Hancock Financial Services z Bostonu naznačuje:
* že více jak 60 % investorů si nebylo vědomo faktu možné ztráty hodnoty investice při investování do dluhopisového fondu zaměřeného na emise státních dluhopisů.
* že skoro 45 % respondentů věřilo, že portfolia fondů peněžního trhu obsahují akcie
CFA Institute, který má na starosti celosvětové zajištění programu Chartered Financial Analyst, nedávno oslovil vybrané členy s otázkou, jaké jsou nejobvyklejší a nejnákladnější chyby individuálních investorů:
* investice do jednotlivých titulů místo zainvestování do diverzifikovaného portfolia cenných papírů
* placení příliš velkých částek na poplatcích a komisích
* nerealistická očekávání
* neznalost vlastní míry tolerance k riziku
Podívejme se více na zoubek první výtce - totiž, že investoři by "měli" efektivně preferovat akciové fondy před individuálním výběrem akciových titulů. Konvenční uvažování velí, že široce diverzifikované portfolio (např. jako u podílového fondu) je v zásadě lepší investicí než vlastnictví jednotlivých titulů. Bohužel, konvenční uvažování se možná mýlí. Široce diverzifikované portfolio sice nabízí diverzifikaci, výhody tohoto faktu jsou však poměrně draze zaplacené. Příklad - po 16 let od roku 1984 index S&P500 nabídl roční výnos v hodnotě +16,3 %. Průměrný výnos pro investora do otevřeného podílového fondu dosáhl pouze +5,3 %. Kam šel ten zbytek? Jedna část šla na vrub portfolio-manažerů obchodujících jako šílení s vědomím, že to nakonec zatáhne investor, druhá pak na položku "příliš velké částky placené na poplatcích a komisích". Stalo se jakousi mantrou, že a) každý by se měl snažit přebít akciový trh a b) jedinou cestou je udělat to prostřednictvím fondů.
Nabízí se tedy názor, že bod 1 je chybně. Provádět si výběr svých investic individuálně, zapojit svůj vlastní mozek, začít se zodpovědně o své peníze starat a platit jenom to, co opravdu chci, je velmi pravděpodobně ta správná cesta. Nikdo navíc neříká, že benchmarkem musí být nezbytně trh. Cena peněz (resp. hotovosti) by měla být tím správným benchmarkem - nebude alespoň nikoho nutit kupovat akcie, jejichž poměr rizika a odměny je výrazně v neprospěch odměny. Otázkou zůstává, kolik investorů se podle výše uvedeného bude a zejména chce řídit.
Petr Žabža, Patria Direct
(Zdroj: Tim Price, Ansbacher Wealth)