Na tomto místě se pravidelně zaobíráme úvahami o tom, kdy a jak se aplikuje právo EU. S blížícím se datem přistoupení ČR k EU bude vhodné zamyslet se i nad tím, na jaké situace se vlastně právo EU nepoužívá. To je otázka tzv. obrácené diskriminace (angl. reversed discrimination, fr. discrimination a rebours, něm. umgekehrte Diskriminierung), která zní: může členský stát použít přísnější národní normu vůči svým státním příslušníkům, i když ji nemůže aplikovat na příslušníky jiných členských států?
Kladná odpověď se nabízí z několika důvodů. K prostředkům dosažení cílů Evropských společenství m.j. patří „zákaz cel a kvantitativních omezení dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy, jakož i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem“ (čl. 3/1(a) Smlouvy ES) a „vnitřní trh, charakterizovaný zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy“ (čl. 3/1© Smlouvy ES). Takové zákazy obsahují i čl. 28 a 29 Smlouvy ES. Žádné ustanovení Smlouvy ES ale nezakazuje omezení pohybu zboží uvnitř členského státu, a proto by bylo možno dospět k závěru, že taková čistě vnitrostátní omezení, pokud se nedotýkají dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží, jsou podle doslovného výkladu Smlouvy ES přípustná. Tzv. obrácená diskriminace, tj. ukládání přísnějších opatření tuzemským výrobcům a obchodníkům, než jaké lze aplikovat na příslušníky jiných členských států, tedy nespadá do působnosti práva EU. Proto je přípustné požadovat jen po domácích výrobcích např. uvádět jisté údaje na etiketách zboží, zatímco zboží dovezené tyto údaje obsahovat nemusí, stanovit jim vyšší kvalitativní normy anebo upravit ceny (např. případ francouzských knih). Možnost obrácené diskriminace se vztahuje nejen na volný pohyb zboží, ale i na volný pohyb osob a služeb.
Na druhou stranu, „vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s ustanoveními této smlouvy zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu“ (čl. 14/2 Smlouvy ES), což podle judikatury Evropského soudního dvora „… zahrnuje odstranění všech překážek intrakomunitárnímu obchodu za účelem spojení národních trhů do jediného trhu“, tedy i překážek vnitrostátních. Proto může být posouzeno jako protiprávní i vnitrostátní opatření směřující proti tuzemským subjektům či tuzemskému zboží, pokud potenciálně ohrožuje obchod mezi členskými státy.
Ohrožení volného pohybu představovaly podle Evropského soudního dvora i dávky ukládané na dovoz zboží dováženého do francouzských zámořských území (tzv. octroi de mer), tedy v rámci Francie, protože v rámci společného trhu bez celních hranic není možno odlišit, zda jde o pohyb zboží jen uvnitř Francie či obchod mezi členskými státy.
Z výše uvedeného vyplývá, že ani v čistě vnitrostátních situacích, které přímo neohrožují obchod mezi členskými státy, nelze automaticky předpokládat, že se nebude aplikovat evropské právo. Vzhledem k tomu, že právo EU zpravidla stojí na straně podnikatelů a chrání je proti nejrůznějším státním omezením obchodu, tato skupina subjektů extenzivní výklad Evropského soudního dvora v této oblasti jistě přivítá.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal (autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností Patria Online, Patria Direct nebo Patria Finance)
Důležité upozornění Weinhold Legal