Dlouho očekávané zpřehlednění předpisů a další uvolnění pohybu a pobytu osob po EU spatřilo 10.3.2004 světlo světa, když Evropský parlament schválil Směrnici o pobytu osob v EU. Tato směrnice kodifikuje stávajících 9 směrnic, 2 nařízení a judikaturu Evropského soudního dvora do jediného dokumentu. Členské státy mají 2 roky na její transpozici do národních úprav. Již dnes pobývá v jiném než domovském členském státě EU cca 5 mil. občanů EU a očekává se, že po 1.5.2004 toto číslo podstatně vzroste – i proto si Evropský parlament s přijetím Směrnice tentokrát pospíšil.
Směrnice má tyto základní obsahové body:
* Právo volného pohybu a pobytu ve všech členských státech mají občané EU, stejně jako jejich rodinní příslušníci, bez ohledu na jejich státní příslušnost. Za rodinné příslušníky se považují manžel(ka), závislé děti, rodiče a prarodiče.
* Registrovaní partneři stejného pohlaví mají právo pobytu, pokud přijímající stát klade tyto vztahy na roveň manželství. Není-li tomu tak, je možno právo pobytu ještě udělit z důvodu „finanční či osobní závislosti“.
* Členské státy „usnadní“ pobyt nesezdaným partnerům s „trvalým, řádně osvědčeným vztahem“, zejména jsou-li pro to dány vážné zdravotní důvody. Toto ustanovení je výsledkem kompromisu, a proto je tak vágní.
* Rozvedení manželé (tedy zejména ti bez státní příslušnosti některého členského státu) získají nezávislé právo pobytu, pokud manželství s občanem EU trvalo nejméně tři roky.
* Právo pobytu v kterémkoliv členském státu EU existuje bez ohledu na případná přechodná omezení na pracovním trhu pro přistupující státy.
* S ohledem na rozšíření EU platí, že k prevenci zneužití národních systémů sociálního zabezpečení, po prvních 5 let bude možno občana jiného členského státu vyhostit, bude-li představovat „nerozumné břemeno pro veřejné finance“, i když by nemělo jít o vyhoštění automatické, bez možnosti příslušné administrativní kontroly.
Směrnice obsahuje i omezené podmínky vyhoštění:
* Po první 3 měsíce je právo pobytu neomezeno (tak tomu je již dnes).
* Po 6 měsících pobytu může členský stát požadovat registraci občana EU a potvrzení, že je schopen se o sebe postarat; pobytová karta se nebude vyžadovat.
* Občan EU z jiného členského státu může pobývat mimo území přijímajícího členského státu nejvýše 6 měsíců v roce, aniž by ztratil právo pobytu.
* Po 5 letech pobytu získává takový občan právo trvalého pobytu, a nemůže být vyhoštěn ani z důvodu zatěžování systému sociálního zabezpečení.
* Trvale pobývající občané EU mohou být vyhoštěni pouze z důvodu “veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti”, po 10 letech pobytu pouze z důvodu “veřejné bezpečnosti”; tyto pojmy jsou definovány v judikatuře Evropského soudního dvora.
Přijetí Směrnice je poměrně převratným krokem v oblasti jedné z tzv. základních svobod EU, tedy volného pohybu osob, a má zásadní význam pro vytvoření jednotného evropského trhu práce – její bezprostřední pozitivní dopad na občany ČR a některých dalších přistupujících zemí je ovšem do značné míry redukován sjednanými přechodnými obdobími pro uvolnění pracovního trhu, která se rozhodla uplatnit většina stávajících členských zemí EU.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal