Pondělí tohoto týdne bylo pro britské ostrovy v zásadě historicky významné - ministr financí Gordon Brown předstoupil před poslance a chystal se oznámit, jestli Británie přistoupí k jednotné evropské měně euro nebo ne. Nezastírám, že vzdání se britské libry a přijetí eura pro mě osobně představuje konec jedné velmi pevné a podle všeho funkční tradice. Na britských ostrovech v tuto chvíli oba tábory - zastánci tohoto kroku i jeho odpůrci - sbírají argumenty pro a proti. To, že v konečném důsledků Británie "uhrála" ještě nějaký čas nic na věci nemění - k přijetí eura jistě dříve nebo později dojde.
Pozornost všech komentátorů a analytiků se upírala k 5 otázkám, na jejichž uspokojivém zodpovězení celý proces spočíval. Pro úplnost, pojďme se na ně podívat:
- Může Británie operovat v režimu "jedna úroková sazba pro všechny", která je nyní aplikována v eurozóně ?
- Pokud se objeví závažné problémy, existuje dostatečná flexibilita k jejich řešení ?
- Bude přijetí eura znamenat pro firmy, uvažující o dlouhodobých investicích v UK, zlepšení podmínek ke vstupu ?
- Jak přijetí eura ovlivní sektor finančních služeb v UK ?
- Povede přijetí eura k zajištění vyššího ekonomického růstu, stabilitě a trvajícímu nárustu pracovních míst ?
Jak odpověděl Gordon Brown všichni víme. Z pozice politika si nemůže dovolit slova, která by pravděpodobně velmi rád vyslovil. Pokud však vezmeme v úvahu typickou britskou konzervativnost a odmyslíme si, že je ministrem - jak by mohly jeho odpovědi také vypadat?
Ad 1) Úrokové sazby. Podle všech empirických studií je evidentní, že stávající členové euro-rodiny mají velké problémy řídit své ekonomiky v režimu "centrální úrokové sazby". Ať se na to podíváme z jakéhokoliv konce, je to tak ...
Ad 2) Flexibilita. Projekt zavedení eura je stejně tak ekonomickou, jako politickou iniciativou. Navzdory masivním státním intervencím v průběhu 90. let zůstala nezaměstnanost v eurozóně na velmi vysoké úrovni (pro srovnání, nyní je Německo na 10.7% a Francie na 9.3%). Japonské státní intervence nepochybně pomohly znásobení interních ekonomických problémů. Při nejlepší dobré vůli se od expandující evropské byrokracie dá očekávat všechno, jen ne flexibilita.
Ad 3) Zahraniční investice. Proč není tato otázka položena obráceně ? Proč se nikdo neptá na zájmy britských společností ve vztahu k euru a k tomu, jaké to pro ně bude mít konsekvence ? Opět, racionálně se chovající kapitál se bude snažit o vstup do teritoria, kde je nízká míra regulace a inference ze strany státních orgánů stejně jako velká mobilita a flexibilita pracovních sil. Eurozóna nic z toho nemá.
Ad 4) Sektor finančních služeb. V krátkosti - několik desítek měnových dealerů přijde o práci. Na druhé straně se City of London dařilo i v období mimo "dolarový" blok, takže několik dalších let izolace od eura ebude zase takovým problémem.
Ad 5) Růst, stabilita, zaměstnanost. Dobrý pokus o vtip. Německé HDP se pohybuje okolo nuly, Švýcarsko je efektivně v recesi.
Nelze se tedy divit, že konečná odpověď byla EURU NE.
Petr Žabža