Víkendové problémy v polském koaličním kabinetu a pondělní rozhodnutí premiéra Špidly, že požádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry po (z pohledu ČSSD) neúspěšná volbě nového prezidenta ČR zatím neznervóznily investory, co se přijetí těchto zemí do EU týká. Týdeník The Economist, resp. jeho internetová verze se však zamýšlí nad potenciálními nesnázemi, které domácí politické krize v Polsku a ČR mohou způsobit.
Blíží se červnové referendum o vstupu do EU, případný rozpad vlády by mohl v obou zemích významně ovlivnit rozhodovací proces občanů. S tím však investoři a trhy zatím vůbec nepočítají.
Polská ekonomika stále prochází obtížným obdobím s vysokou nezaměstnaností (18%) a vysokým deficitem státního rozpočtu (5% HDP), premiér Miller plánuje zvyšování daní a Poláci patří mezi národy významně proevropsky orientované (70% Poláků by podle průzkumů podpořilo vstup do EU). Nicméně pouze 50% Poláků si myslí, že vstupem do EU země ekonomicky posílí, což je výrazně menší procento než před pěti lety. Kromě toho, Rolnická strana, která byla z vlády vyšachována, by se nyní mohla postavit proti fiskální reformě i vstupu do EU.
V České republice je situace také relativně vážná, přestože poslední dobou v průzkumech narozdíl od Polska podpora EU roste (podle CVVM podpora vstupu mírně narůstá, v únoru činila 59%, z pohledu všech kandidátských zemí je však relativně nízká). Kromě problémů kolem fiskální reformy (6% HDP rozpočtový deficit), kterou finační trhy vnímají již dnes, by mohl negativně zapůsobit i známý euroskepticismus nového prezidenta Klause. Klaus při loňských parlamentních volbách otevřeně hlásil, že vstupem do EU ztratí ČR příliš mnoho autonomie.
Pokud kabinet v ČR nebo Polsku padne, rozhodně to bude voda na mlýn oponentům vstupu do Unie. V případě ČR by podpora vstupu katalyzovaná vlivem nového prezidenta mohla spadnout k 50% (pozn. Patria Online).
Situaci potom jen dokresluje fakt, že stávající členové pro propagaci vstupu nových členů do EU dosud nic aktivně neudělali, naopak - proces přijímání byl prodlužován, finační podmínky jsou horší než kandidáti čekali a hlavy států (J. Chirac a "Irák") dávají najevo, že jsou hlasy kandidátských zemí nepříjemně slyšet. 15 členských států EU považuje ochotu kandidátů vstoupit do "spolku" za garantovanou za jakýchkoliv podmínek. To jen ztěžuje práci vládám kandidátských zemí, které ještě budou mít hodně práce s přesvědčováním svých obyvatel o výhodách vstupu do Unie, a to za situace, kdy se EU nezdá být tak dynamická, jako byla před deseti lety.
(zdroj: The Economist, Patria Online)