Už asi týden je nástup Zdeňka Tůmy na post guvernéra ČNB jednoznačně spojován se zvýšením úrokových sazeb. Musí ovšem jeho „připravenost reagovat na rostoucí inflaci a obnovující se růst ekonomiky“ nutně znamenat růst úrokových sazeb?
Kratší sazby do 2 až 3 let musí bezesporu vzrůst, ovšem pokud jde o dlouhé sazby v rozmezí 7 až 10 let, může paradoxně včasná úprava dvoutýdenní repo sazby (sazba, kterou ovlivňuje ČNB) směrem nahoru způsobit jejich stabilitu, ne-li dokonce pokles.
Naopak, zkušenosti s podobných situací v zahraničí ukazují, že v případech, kdy centrální banka otálela se zvyšováním sazeb, docházelo v důsledku silné nejistoty k enormnímu růstu dlouhých úrokových sazeb. Avšak v okamžiku, kdy centrální banka konečně sazby zvýší, úrokový trh si jakoby oddechne a pošle dlouhé úrokové sazby dolů.
V naši situaci, kdy se vláda v důsledku deficitního hospodaření potřebuje s rostoucí intenzitou financovat prostřednictvím státních dluhopisů a s rostoucí oblibou vydává dluhopisy se stále delšími splatnostmi (momentálně 7 a 10 let, v lednu se připravují dokonce 15-leté dluhopisy), se jako absurdní jeví její tlak na ČNB, aby sazby nezvyšovala, či dokonce snižovala. V konečném důsledku to totiž velmi oslabuje ochotu investorů investovat do dlouhých státních dluhopisů.
(Jan Poulík)