Varování: na text tohoto komentáře mělo nepochybně vliv letošní letní počasí, bližší Londýnu než Paříži…
Jedním ze základních témat politických diskusí o (ne)vhodnosti nové evropské ústavy bylo přepočítávání vlivu jednotlivých zemí, především tedy Česka (a z důvodu věčného českého komplexu i Německa), na rozhodování Rady Evropské unie. Marek Loužek například, zcela korektně, spočítal, že váha českého hlasu klesne ze 3,7 %, které nám dávala smlouva z Nice, na 2,2 % podle nové ústavy.
Na první pohled je jasné, že jde o pokles váhy českého názoru na rozhodování v rámci Evropské unie. Váha hlasů českých ministrů se v případě přijetí evropské ústavy sníží o celých 40 %! Na druhý pohled ovšem se zdá že jde spíše o bouři ve sklenici vody. Upřímně řečeno, ono ani těch 3,7 % není nijak významných a evropská ústava tak jen potvrzuje náš malý význam v Evropě. Nepříjemné, ale tak už to bývá.
Dovolil bych si však přidat ještě třetí pohled, a to pohled českého občana (jakožto kategorie odlišné od českého politika). Je pro nás důležité, kolik procent hlasů mají naši zástupci při hlasování v Bruselu, nebo je pro nás důležitější, aby rozhodnutí hlasováním přijatá měla hlavu a patu? Zkušenosti s našimi politiky vedou k opatrnosti v tom, že by jejich větší vliv zlepšoval kvalitu rozhodování Evropské unie. Stačí se podívat na „track record“ premiéra Špidly: Prosazoval federalizaci Evropské unie bez jakékoliv hlubší analýzy výhod a nákladů, dokonce se jako jediný přihlásil k německému názoru o nutnosti harmonizace daní v EU.
Při analyzování názorů jednotlivých zemí EU se člověk nemůže ubránit dojmu, že nejlépe by čeští politici udělali, kdyby své hlasy, ať už 3,7 % nebo 2,2 %, svěřili Británii a klidně zase odjeli domů. Británie konzistentně, alespoň v ekonomické oblasti, prosazuje v EU názory nejvhodnější pro naši ekonomiku. Ušetřili bychom si řadu omylů a mohli bychom se přestat trápit s našimi mini-procenty.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)