To, že při transakcích mimo likvidní trhy dochází ke komplexnímu vyjednávání a ve hře o cenu je mnoho faktorů, které nemusí přímo souviset s financemi, je jasné. Tomu odpovídá možnost vydělat zde abnormální (tj. vyšší než o riziko upravené) zisky. Co se týče likvidních trhů, je obecně přijímáno, že jejich efektivita je výrazně vyšší - příležitostí k arbitráži, respektive možností vydělat abnormální zisk, by mělo být minimum. Od tulipánové mánie přes junk bondy až po krachy na burzách ale vidíme, že i schopnost likvidního trhu ocenit aktiva někdy pokulhává.
Zatímco ani zastánci efektivnosti trhů nepopírají ad hoc anomálie, popírají jejich systematičnost a možnost je nějak zobecnit a teoretizovat, natož v praxi využít. Z pohledu investora to znamená, že anomálie sice jsou, ale je těžké je soustavně využít k zisku - jednou na nich vydělá ten, podruhé onen. Detailnější pohled pak rozeznává zkušené a informované investory (tj. většinou ty institucionální), kteří do vlaku vstupují včas a včas z něj vyskakují; a investory nezkušené, kteří berou místo po těch prvních.
Co se týče anomálií na trhu, jsou způsobeny dvěma hlavními skupinami faktorů. První z nich jsou institucionální - omezené možnosti některých fondů investovat do určitých druhů aktiv, daňová optimalizace, výsledkové sezóny, atd. Druhá skupina se točí kolem lidské psychiky a sociálních faktorů (o kterých zde již bylo referováno). Tj. souvisí s tím, jak tyto dovedou odklonit jednání investora od "racionality". Seznam jevů a faktorů omezujících, nebo úplně popírajících racionální chování je dlouhý. Jde zejména o: neochotu realizovat/uznat ztráty (proto v institucích většinou povinné stop-loss limity), přehnanou sebedůvěru (každý je podle sebe nadprůměrným řidičem, investorem ...), tendenci rozhodovat se podle zjednodušených pouček i v době, kdy je čas problém promyslet; význam zarámování problému (v jádru stejný, ale rozdílně slovně podaný problém produkuje odlišné reakce).
Tím, co by mělo eliminovat vliv uvedených faktorů, je právě arbitráž: Dělá-li jeden hloupost, druhý toho využije. Prodává-li jeden díky uvedeným faktorům podhodnocené akcie, druhý je rád koupí. Nakupuje-li jeden nadhodnocené akcie, druhý mu je prodá. Přidáme-li ale k uvedeným faktorům význam stádového chování (které pozdvihuje selhání racionality u jedinců na úroveň vyšší) a vliv referenčních skupin (např. Soros), lze vysvětlit pohyby na celém trhu daleko od rozumné úrovně dané fundamenty (tj. daleko od světa, kde platí pravidla očekávaného volného cash flow, současné hodnoty, oceňování opcí, CAPM/APT, atd.). Respektive - tyto pohyby je možné vysvětlit poté, co se staly. Je ale otázkou, zda lze znalost a vědomí si těchto faktorů uplatnit předem. Je mimo jiné důležité si uvědomit, že pokud se podaří nalézt systematický vzorec anomálie (i toto už je protimluv), tato okamžitě zanikne, protože jej investoři využijí. Zanikne tak význam faktorů, které ji způsobují.
Celá diskuse o tom, zda lze využít anomálií na trhu, je tak diskusí o tom, zda existují jedinci, kteří dovedou soustavně využívat znalostí financí, fundamentu a stejně tak i nefundamentálních faktorů ke svému zisku. Zvolit období pro posouzení této soustavnosti je ale těžké. Jsou názory, že ani několik desítek let není pro posuzování efektivnosti trhu dostatečných (a kdo se pohybuje na trhu několik desítek let?). Pro investora tedy nezbývá, než věřit, že je nejen nadprůměrným řidičem.