Nekončící je naše snaha převést složité situace a jejich řešení do algoritmů – do vzorců typu“ když něco, tak něco …“. Dobrým příkladem je akciový trh a algoritmické obchodování – obchodování na základě počítačových programů, krmených množstvím dat přímo z trhu (ceny daných aktiv a dalších, které s daným aktivem nějak souvisí, objemy, atd.) i mimo něj. Tento způsob obchodů je přitom zřejmě stále na vzestupu. Odhaduje se, že nyní má na svědomí až třetinu všech obchodů s akciemi ve Spojených státech a tento poměr by mohl během několika let vzrůst až na polovinu. Hlavní burzy ve světě se začínají zaměřovat na to, jak rychle jsou schopny provést obchodní příkazy, aby uživatelé algoritmického obchodování mohli plně využít předností svých programů. To znamená, aby v co nejkratším časovém okamžiku mohli např. využít i minimálních příležitostí k arbitráži. Čas se zde údajně počítá na tisíciny sekundy a vliv tak má i to, jak daleko je dané zařízení od místa zpracování příkazů.
Tento typ obchodování se dle mého názoru dá rozdělit na dvě skupiny. První skupinou jsou právě obchody zaměřené na arbitráže – na odbourání cenových rozdílů dvou „stejných“ aktiv. Tyto obchody jsou zaměřené na širokou škálu trhů – samotný akciový trh, trh s deriváty, měnový trh, včetně různých burz po celém světě. Toto obchodování by v principu mělo přispívat k likviditě na trzích, zlepšovat tak jejich cenotvorbu, zatímco pro investora samotného čistá arbitráž nese zisk s minimem rizika. Tento zisk je ale primárně platbou za investice do algoritmického hardware a software. Stranou zde ale nechme diskusi o tom, jak algoritmické obchodování přispívá k nestabilitě trhů v době výrazných pohybů cen (většinou dolů).
Druhá část skupiny algoritmického obchodování se již zaměřuje na hůře uchopitelnou oblast – na automatické zpracování a obchodování nových dat a informací z firem. Snaha zde jde až na úroveň, kdy by program měl na základě titulků agenturních zpráv generovat obchodní příkazy. Některé agentury se pak prý již snaží přidávat ke svým zprávám elektronický kód, z kterého by takové programy mohly čerpat. Toto je zřejmě rajská hudby pro tradery a investory, kteří nemají čas (možná ani snahu) zabývat se podstatou věci, ale jen tím, jestli „nahoru, nebo dolů“.
Možná, že se zde vývoj nezastaví. Možná, že nakonec informační agentury samy přestanou dávat informace o firmách, jejich produktech, výhledu trhu, apod. Na obrazovkách budou jen vyskakovat kódy firem a u nich šipky nahoru, nebo dolů. A ani to není možný konec evoluce – proč by se firmy samotné obtěžovaly se složitými čtvrtletními výsledky a komentáři k nim – stačí každé čtvrtletí jen poslat emailem obchodníkům a investorům šipku nahoru, nebo dolů. Absurdita těchto extrémů do značné míry naznačuje slabosti této oblasti algoritmického obchodování. Toho, že to dojde těchto rozměrů, se nebojím – každá situace je originál a od určité chvíle již neexistují zkratky pro její posouzení a reakci na ni. Na trhu tak bude vždy místo pro fundament. Vrcholem pro algoritmické obchodování bude chvíle, kdy na trh v širokém měřítku vstoupí programy využívající slabosti dalších programů, které využívají slabosti dalších programů …