Peking 17. prosince (ČTK) - Čínské banky mohou začít investovat do britských akcií, což jim umožňuje podpis smlouvy mezi britským dohledem nad bankovním trhem a Čínskou komisí pro regulaci bankovního sektoru (CBRC). Znamená to, že čínské banky se nebudou muset spoléhat na trhy v Šanghaji a Šen-čenu, které se obecně považují za přehřáté.
Vedle akcií budou moci bankovní instituce z Číny v Británii investovat rovněž do investičních fondů, čímž se ještě více rozšíří jejich investiční možnosti. Povolení je součástí státního programu Qualified Domestic Institutional Investor (QDII), který Peking rozvíjí. Díky němu banky mohou investovat už i v Hongkongu.
"Nové opatření nabídne (čínským) investorům širší přístup na globální kapitálový trh a rozšíří jim investiční rizika," píše se ve zprávě čínského regulátora. V přípravě je nyní další smlouva, tentokrát s americkými úřady. Až ji obě strany podepíšou, budou moci čínské banky volně nakupovat i akcie na trzích v USA.
Akciové trhy v Evropě i v Asii dnes převážně oslabují. Nicméně index FTSE 100 burzy v Londýně po zprávě o povolení investic do britských akcií smazal ztráty.
Čínské banky mají v rámci programu QDII kvótu 16 miliard dolarů. To jsou peníze, které lze investovat v zahraničí. Čína program zavedla v loňském roce, aby podpořila tok investic mimo čínské burzy. Jedním z důvodů nicméně byla i snaha snížit tlak na zpevňování kurzu čínské měny jüan.
Banky mohly nejprve v zahraničí investovat své vlastní peníze, od letošního května ale mohou na zahraniční trhy směrovat i peníze klientů. Je ale nutné, aby každá zahraniční burza, kde budou čínské banky investovat, měla podepsány příslušné smlouvy s čínskými regulačními orgány. V praxi ale měly banky přístup zatím jen do Hongkongu.
Jinak jsou na tom ale makléřské firmy a investiční fondy. Ty už mohou na trhy v zahraničí vstupovat delší dobu a podle kvót v rámci QDII mohou do 33 zemí převést klientská aktiva za téměř 40 miliard dolarů.
V dubnu 2006, kdy se program QDII objevil poprvé, se příliš vysoké oblibě netěšil. Investoři totiž upřednostňovali čínské akcie, které díky vysokému růstu trhu a postupnému zvyšování kurzu jüanu nabízely vyšší zhodnocení. To regulační orgány přimělo uvolnit pravidla a podepsat smlouvy s dalšími trhy ve světě.