Život tropí hlouposti. Není tomu tak dávno, co prezident Spojených států amerických Barack Obama a zástupci Wall Street stáli proti sobě v zákopové válce a házeli na sebe špínu. Tedy, házeli – házela ji v zásadě jenom vládní administrativa, banky jako příjemci více jak 350 miliard dolarů záchranných prostředků tiše stály a nechaly si sypat popel na hlavu.
Konec minulého týdne však přinesl dramatickou změnu a „kdo je kdo“ amerického finančního světa dostal pozvánku na polední setkání s prezidentem. Mezi pozvanými byla jména jako Vikram Pandit (Citigroup), Jamie Dimon (JPMorgan Chase), Lloyd Blankfein (Goldman Sachs), Kenneth Lewis (Bank of America), John Mack (Morgan Stanley), John Stumpf (Wells Fargo), Donald Logue (State Street), Robert Kelly (Bank of New York Mellon). Suma sumárum, 15 největších jmen na Wall Street.
Krátce po setkání byla celá skupinka (a později každý jednotlivě) zpovídána zástupy novinářů, kteří dychtili po informacích z tohoto exkluzivního sedánku. Odpovědi byly nicméně až překvapivě shodné – jednalo se o zdvořilostní setkání, prezident se informoval o posledním vývoji bankovního sektoru, jeho znalosti problematiky jsou překvapivě hluboké. Ale hlavně – „ujistili jsme se, že jsme v tom jeden za všechny a všichni za jednoho“. Kdyby to řekla kterákoliv jiná skupina ředitelů společnosti, dalo by se tomu i věřit…banky tady ale nejsou od toho, aby dělaly charitu. Jsou tu od vydělávání peněz.
I proto (a nejenom proto) se nabízí kupa otázek:
- Světu je kontinuálně nabízeno dogma, že nebude-li zdravý americký bankovní sektor, nedojde k ozdravení americké ekonomiky. Co když je to ale naopak a primárně by se měla pozornost zaměřovat na širší ekonomiku?
- Vzhledem k objemu peněz, který americký daňový poplatník (nedobrovolně) investoval do bankovního sektoru, je vyšší míra pozornosti tomuto segmentu ze strany americké administrativy pochopitelná. Nezachází však už příliš daleko?
- V neposlední řadě je třeba ptát se na to hlavní – má vůbec prezident země vstupovat do chování jednotlivých podnikatelských subjektů (jimiž banky nepochybně jsou) tak hluboko a tak aktivně, jak to nyní B. Obama dělá? Tím více se totiž lidé mohou dotazovat, co „si tam ti bankéři a vládní administrativa vlastně dohadují“.
Vaše názory jsou vítány.
Hezký týden,