Čínská vláda a společnosti pracující s rozsáhlými přírodními zdroji, které vláda kontroluje, se netají tím, že touží po zahraničních aktivech. Jejich pořízení však není snadné ani s použitím jejich přetékajících pokladen. Americký Kongres v roce 2005 např. protestoval proti snaze CNOOC, částečně vlastněné státem, koupit Unocal, jejího amerického rivala. Chinalco, státem kontrolovaná společnost produkující aluminium, vzbouřila zase odpor v Austrálii se svou nabídkou na zvětšení svého podílu v (2942 GBp, -1,34%), anglo-australském těžebním gigantu.
Podle The Economist tak není tedy divu, že velké čínské firmy s vazbami na vládu hledají ne tak nápadné cesty expanze do zahraničí. Obchod zveřejněný 24. května, v němž (0,83 EUR, -2,00%), další částečně státem vlastněná ropná společnost, bude kupovat velký podíl v rafinérii Singapore Petroleum, naznačuje novou taktiku. , největší čínská energetická společnost, zaplatí 1 miliardu dolarů za 45%ní podíl v Singapore Petroleum vlastněném konglomerátem Keppel Corp, v němž velkou část akcií vlastní singapurský státní investiční fond Temasek. Cíl není proslulý ani dostatečně strategický, aby zapříčinil výrazně nepříznivou kritiku a celá transakce se těší podpoře singapurské vlády. Avšak uvedla, že společnost Singapore Petroleum by mohla sloužit jako základna pro budoucí transakce. To naznačuje, že by zřejmě zkusila použít singapurskou společnost k podobnému druhu akvizic, protože přímá transakce by mohla být blokována.
Jedním z důvodů překážek pro Čínské firmy je nedostatek reciprocity: ačkoliv si Čína stěžuje na nacionalistické překážky, které například blokovaly transakci Unocalu, sama neodstraňuje velké nesnáze nečínských společností s investicemi do tamního energetického průmyslu. Takže několik nedávných čínských investic vzalo jinou skrytou formu investice. Např. státem vlastněná China Development Bank souhlasila s půjčením miliardy dolarů státem vlastněným ropným společnostem z Brazílie a Ruska výměnou za dlouhodobé dodávky surové nafty. Mezitím CNOOC a dojednaly každá multimiliardové dolarové obchody vázané na rozvoj specifických plynových projektů v Austrálii – obchody stírající hranici mezi investicemi a smlouvami na zásobování.
Výhody podobných postupů ale mohou být omezené. Jak tvrdí The Economist, stále zůstávají problémy kolem akvizicí, kde figuruje čínská vláda, ať už přímo nebo přes prostředníka.