Bloomberg přišel s reportáží zaměřenou na to, jak moc může umělá inteligence nahradit programátora a nakolik její vliv změní dění v odvětví softwaru. Na jednu stranu může umělá inteligence pomoci třeba majiteli skladu k lepší automatizaci procesů. S tím, že on sám je schopen vytvořit s její pomocí odpovídající program. To ale zdaleka není celý příběh. Na stranu druhou totiž AI ovlivňuje softwarové firmy a jejich chod. Kdo to v nich nejvíce pociťuje?
Jamie Grove v reportáži vystupoval právě jako zmíněný majitel skladu s tím, že bez AI by nebyl schopen vytvořit programy zlepšující chod jeho byznysu. S ní „to trvalo méně než jeden den a od té doby je program neustále používán“. Bloomberg v té souvislosti připomněl termín „vibe coding“, tedy způsob programování pomocí AI. S tímto názvem přišel jeden ze zakladatelů ChatGPT Andrej Karpathy a programování probíhá na základě konverzace s modelem AI.
Addy Osmani z popisuje vibe programování tak, že člověk se může plně oddat svým pocitům a úvahám o tom, jak by měl program vypadat a umělá inteligence odvede konkrétní práci. Osmani se přitom domnívá, že role programátorů se bude stále více posouvat směrem k managementu toho, co AI dokáže a vyprodukuje. Takový manažer bude také odpovědný za konečný výstup. Významnou součástí této práce bude testování kvality a určování toho, jaká její úroveň je už nepřijatelná.
Další otázkou jsou přínosy na straně produktivity. I zde se mohou posouvat samotná měřítka jejího sledování. Osmani uvedl, že dříve takovým měřítkem mohl být i počet řádků programu, což ale evidentně není nejlepší měřítko. Obecně je ale zřejmé, že nyní díky AI dochází k velkému skoku v produktivitě programování. Projevuje se i to, že dříve museli jednotliví programátoři někdy čekat na vstupy od ostatních, ale nyní má celý proces díky AI hladší průběh, protože jeden člověk může být schopen vytvářet s její pomocí celé programy, a nejen jejich části.
Popsaný vývoj se ale samozřejmě promítá také do dění v softwarových společnostech. Následující graf ukazuje, jak se v nich vyvíjí zaměstnanost podle jednotlivých věkových kategorií. Nejvíce tlaku cítí nejmladší zaměstnanci, naopak u starších (obecně nad 30 let) má zaměstnanost naopak stále tendenci růst:
Frank Nagle z The Linux Foundation k popsanému vývoji říká, že existuje riziko přílišného zaměření se na krátké období. V takovém případě by ale společnosti za čas nemusely mít dostatek zaměstnanců na pozici seniorů čistě proto, že nepracovaly s dostatečným počtem mladších lidí. K tomu může hrát roli i to, že mladší lidé mohou mít užší kontakt s úplně novými technologiemi a nejlepší tak může být spolupráce mezi nimi a těmi staršími.
Osmani si myslí, že stále více důrazu bude kladeno na zmíněnou kvalitu. Zákazníkovi v konečném důsledku nezáleží na tom, kdo program vytvořil, ale na jeho kvalitě. Vibe programování podle něj vytváří nové možnosti a umožňuje rychle vytvořit něco, nad čím se dříve muselo dlouho uvažovat. Na druhou stranu to ale neznamená, že takový produkt bude mít i potřebnou kvalitu.