Americké (a nejenom americké) banky byly vykoupené loni na podzim, automobilky pak na přelomu roku. Pro Edwarda McClellanda – spisovatele z Chicaga – přišlo vykoupení před několika dny. Firma, od níž má pan McClelland kreditní kartu se opět ozvala a zdvořile se dotázala, kdy můžou čekat další splátku na jeho poněkud opožděném saldu ve výši 5.486 dolarů. Pan McClelland navrh, že jim zaplatí jenom polovinu a zbytek se lidově řečeno „smázne“.
Jaké však bylo jeho překvapení, když se na druhém konci telefonní linky ozvalo „O.k., to je přijatelné“ – aniž by se dotyčná osoba o tomto rozhodnutí s kýmkoliv běžela radit.
S tím, jak ve Spojených státech dramaticky roste počet osob neschopných splácet své dluhy na kreditních kartách, kreditní společnosti se stále častěji uchylují k praxi, kterou ještě nedávno hluboce pohrdaly – vypořádávají účty po splatnosti za mnohem méně, než kolik je skutečná velikost dlužné částky. První pokusy o tento druh řešení se začaly objevovat na konci loňského roku. Poslední měsíce však v tomto ohledu zažívají explozi s tím, jak nezaměstnanost dosahuje 9 % a lidé přestávají platit své dluhy. Mnoho poskytovatelů kreditních karet dokonce revidovalo své interní postupy tak, aby operátoři telefonních center měli možnost podobné „dohody“ jako s Edwardem McClellandem dělat přímo a nemuseli se při tom obtěžovat souhlasem svého nadřízeného.
Celková situace na trhu kreditních karet je však obecně mnohem méně zábavná. Podle posledních odhadů (z března letošního roku) dosahuje objem dluhu na kreditních kartách ve Spojených státech přibližně 939,6 miliardy dolarů. Podle Federal Reserve je 6,5 % tohoto dluhu minimálně 30 dní po splatnosti a tento údaj je největší od roku 1991, kdy jej Fed začal sledovat. Podle interních pravidel jsou kreditní společnosti povinny, je-li dluh více jak 6 měsíců po splatnosti, vést jej ve svých účetních knihách s hodnotou nula. Pokud klient nezaplatil do této doby, šance na jakoukoliv další splátku jsou mizivé.
Paradoxně jsou na tom tedy lépe dlužníci, kteří mají dluhy, ale skoro žádná nebo žádná aktiva. Banka si je totiž vědoma faktu, že se není na čem „hojit“ a je proto přístupnější jednání o splacení jenom části dlužné částky a umoření zbytku. Tomuto řešení nahrává také fakt, že dluhy na kreditních kartách jsou pro exekutory a vymahačské společnosti nyní mnohem méně hodnotné, než byly před pár lety. Tehdy měli dlužníci alespoň něco, co se dalo relativně dobře zpeněžit – nyní je tomu v mnoha ohledech právě naopak.
Dějství druhé ekonomického zpomalení právě začalo…
Hezký týden přeji,