Píše se rok 1997 a pánové Neil Howe a William Strauss publikují knížku s názvem „The Fourth Turning“, která do značné míry navazuje na jejich dílo z roku 1954 s názvem „Generations“. Pokud jste ani jednu z těchto knížek nečetli, nic se neděje. Jejich relevance pro současné ekonomické a společenské prostředí je totiž vzácně univerzální a nemusíte trávit hodiny dlouhým studiem, abyste do této analogie pronikli.
Hlavní argument, obsažený v knize „The Fourth Turning“, je založený na studiu 500 let anglo-americké historie. Na jejím základě se snaží dokázat, že moderní historie se pohybuje v cyklech o délce zhruba jednoho lidského života (přibližně 80 let). Každý z těchto cyklů se dále dělí do čtvrtin o délce zhruba 20 let. Jak se tyto fáze nazývají a jaké jsou jejich charakteristiky?
1. fáze – „High“
První fáze, obvykle přicházející po období ekonomické a společenské krize. Jedním z hlavních rysů tohoto období je zvýšený cit pro společenství, komunitu a kolektivní optimismus podpořený faktem, že společnost právě prošla náročným „zkouškovým“ obdobím. Jako důsledek dochází k situaci, kdy společenské instituce nabývají na významu, zatímco jednotlivec a individualismus jsou spíše v pozadí. Jedním z posledních příkladů takovéto vlny je období od konce II. světové války do počátku 60. let dvacátého století.
2. fáze – „Awakening“
Tato vlna obvykle nastupuje v okamžiku, kdy první vlna dosahuje svého maxima. Známky prosperity a pokroku jsou patrné téměř všude. Nicméně s tím, jak vše pokračuje zdánlivě bezproblémově, se široké části společnosti začínají vzpouzet konformitě předchozí vlny a začínají požadovat, aby se do popředí dostaly jejich zájmy jako jednotlivce. Klasickým příkladem je období od poloviny 60. let minulého století do počátku let osmdesátých.
3. fáze – „Unraveling“
Tato fáze je v příkrém rozporu s náladou a idejemi fáze první. Individualismus je dominantním prvkem celé společnosti, zatímco společenské instituce jsou často slabé nebo zdiskreditované. Společenské autority jsou brány jako irelevantní, kultura se cítí unavena a lidé jsou zcela zahlceni možnostmi, které se jim jako jednotlivcům nabízejí. Je to čas, kdy vítězí laciná pop-kultura, do našich životů se vkrádá obrovské množství svobody a kreativity, nicméně smysl pro „obecné blaho“ je téměř nepostřehnutelný. Poslední takováto vlna probíhala od poloviny 80. let do konce let devadesátých.
4. fáze – „Crisis“
Jde o logické pokračování třetí fáze, kdy společnost nutně prochází velmi turbulentním obdobím. Základní společenské normy a instituce jsou „demontovány“ a nahrazeny jinými, zdánlivě neřešitelné problémy se dočkají svého řešení. Během těchto fází země anglo-amerického prostoru bojují o své přežití a znovu definují své místo ve světě jako národy a jako státy. Součástí tohoto procesu jsou velmi často také rozsáhlé válečné konflikty. Mezi poslední příklady takovéto vlny patří například občanská válka v USA, deprese třicátých let dvacátého století nebo druhá světová válka.
Suma sumárum, historie podle této publikace není rovná přímka, mířící vzhůru k lepším a jasnějším zítřkům, mnohem spíše jde o opakující se sekvenci čtyř odlišných fází vývoje společnosti. Tato období se v anglo-americké historii opakovala s železnou přesností a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo něco měnit. Cestujme po časové ose 80 let před Pearl Harbour a jsme v polovině občanské války v USA…
Nechci však končit příliš pesimisticky a tak se v příštím sloupku můžete těšit na nástin několika možností, jak z toho ven…
Hezký týden přeji,