V předchozím sloupku jsem nastínil poněkud chmurný výhled na příštích 18 let, založený na argumentaci Neila Howe v knize „The Fourth Turning“. V jednom z posledních rozhovorů se autor k tomuto tématu vrátil a nastínil konkrétní varianty vývoje, tak jak dle jeho názoru reflektují současnou situaci. Tady jsou:
- Vláda resp. vlády se stanou výrazně silnější, dojde k přijetí mnoha přelomových zákonů. Pravidlo platné v 90. letech znělo – „Podnikejte a snažte se vyhnout pozornosti státu“. Nové pravidlo pro rok 2010 bude – „Je lepší mít někoho ve Washingtonu (Londýně, Praze, Paříži,…) než riskovat, že na vás při dalším záchranném programu zapomenou“. Jedna politická strana bude mít tendenci dominovat nad ostatními. V USA to nezbytně nemusí být Demokraté, ale jsou nyní na startu postaveni mnohem lépe než Republikáni.
- Zatímco společenský a komunitní život akceleruje, osobní život se naopak zpomalí. Rodiny budou trávit mnohem více času spolu. Více domácností se stane multi-generačními.
- Inovace začíná stagnovat, několik technologických novinek se však dočká aplikace v masovém měřítku. Přesouváme se z fáze „inovace“ do fáze „implementace“.
- Nové zákony a regulace budou mnohem méně regulovat „volný trh“, zaměří se naopak na podporu té či oné národní priority. Čím dál tím více bude preferován velký producent nad malým kupujícím, investice nad spotřebou, plánování nad bezhlavým riskováním.
- Autorita a závazky komunit budou posíleny na všech úrovních, od lokálních po národní a nadnárodní. Rizikem se stane snaha o národní či lokální protekcionismus.
- Je ještě příliš brzo hodnotit, zda se tato krize stane deflační či inflační. Tábory příznivců té či oné varianty jsou si v zásadě rovné.
- Dojde k renesanci střední třídy, v neprospěch resp. na náklady těch chudých a zejména těch bohatých. Pokud máte v tomto okamžiku výrazně nadprůměrný plat, můžete si vsadit na jednu věc – vaše daně půjdou nahoru, a to hodně.
Když se na výše uvedený výčet podíváte s odstupem, zjistíte, že všechno už tady bylo. I proto se domnívám, že největším rizikem současné situace je pokušení politiků „ukrást“ si krizi pro sebe a posílit neadekvátně moc státu na úkor jednotlivce. Sliby jistoty a podpory se v období ekonomické tíže poslouchají skvěle a ještě snadněji se jim podlehne. Ne nadarmo se však říká, že „nejvíce životních jistot má vězeň“.
Hezký týden,