Jak upozorňuje The Economist, po měnové krizi v letech 1997–98 a po prasknutí dotcom bubliny v roce 2001, ti, co pozorovali rozvíjející se ekonomiky Asie zvenčí, předpovídali tomuto regionu dlouhou dobu stagnace. Stal se ale opak. Na počátku letošního roku znovu zněly argumenty, že asijské ekonomiky se svou závislostí na exportu nemohou bez spotřebitelů bohatých ekonomik dosáhnout oživení. Nyní je sice západ ještě stále slabý, asijské ekonomiky se od něho ale stále více odtrhávají a rychle rostou. Dokonce i v případě Japonska se zdá, že oživení je rychlejší než v západních zemích.
Někteří skeptici tvrdí, že růst v Asii je pochybný. Upozorňují například na to, že Čínou zveřejňovaná data do sebe nezapadají. Celá Asie ale nemůže podvádět a na silné oživení v Číně ukazují i údaje, u kterých je manipulace nepravděpodobná – např. průmyslová výroba či produkce elektrické energie.
Oživení v Asii má několik příčin. Průmysl tvoří velkou část čínského hospodářství a výroba automobilů či elektroniky jsou vysoce cyklické. Silně tudíž reagují na současné zlepšení ekonomické situace. Pokles exportu na konci roku 2008 byl znásoben problémy v oblasti financování obchodu, které však nyní pominuly. A nejdůležitější je to, že se obnovila spotřeba v důsledku fiskálního stimulu, který byl ve srovnání se západem větší a zafungoval rychleji. S výjimkou Indie vstoupila Asie do krize s lepším stavem vládních financí, málo zadluženým privátním sektorem a zdravějšími bankami.
Populisté ze západu budou bezpochyby opět vinit Asii z nefér praktik. Je však třeba je ignorovat. Růst tohoto regionu, který byl za posledních dvacet let třikrát vyšší než růst bohatých ekonomik, přinesl velká pozitiva celému světu. Asie nyní nemůže nahradit spotřebitele v USA, skutečný význam má však asijský růst spotřeby. Ten totiž v dolarovém vyjádření letos převýší pokles spotřeby ve Spojených státech. A to pomůže snížit nerovnováhu světové ekonomiky.
Nicméně problémem asijských ekonomik se stává to, že kvůli neochotě nechat rychleji posílit vlastní měny jejich monetární politiku efektivně stanovuje americká centrální banka. To znamená, že tato politika je příliš uvolněná – existují například obavy z vytvoření bublin na úvěrovém či akciovém trhu. Za dlouhodobější problém se považuje to, že až vyprchá účinek fiskálních stimulů, růst se bez strukturálních reforem podporujících poptávku zmenší. Oba problémy přitom také částečně řeší právě změna politiky zaměřené na směnný kurz a následné posílení měn v tomto regionu.
(Zdroj: The Economist)