Ti, kteří sledují akciové trhy pravidelně (nebo se jejich sledováním nedejbože živí) si nemohli nevšimnout, že zatímco ceny akcií od počátku března tohoto roku vytrvale rostou (tedy, rostly…), to samé nelze nezbytně říci o zobchodovaných objemech. Na spodní části přiloženého grafu, který mapuje vývoj ceny a zobchodovaných objemů v rámci indexu S&P 500 za poslední rok můžete tento trend poměrně jasně vystopovat.
Mírný růst objemů lze vnímat až v několika posledních dnech, ty však byly charakterizovány spíše tendencí k poklesu cen a ústupu investorů než naopak. Kam se všechny ty objemy poděly a co burzy dělají proto, aby se vrátily zpět? Část odlivu kapitálu může být připisována všem těm „dark pools“, systematickým internalizátorům a kdoví čemu všemu dalšímu. Pravdou však také může být, že poslední růst cen akcií není poplatný výrazně větší míře aktivity širokého spektra investorů, ale „pákované“ aktivitě několika málo institucionálních spekulantů, kteří táhli trhy výše díky kombinaci dostupných a levných peněz, ústupu (byť třeba dočasnému) averze k riziku a novému „carry trade“, kdy si investoři půjčí dolary (při úrokové sazbě téměř = 0), konvertují je do více úročených měn a ty si uloží (či za ně nakoupí v dané měně denominované akcie).
Relativně zábavné je ve světle tohoto vývoje pozorovat, jak se k celé situaci staví samotné burzy. Zatímco New York Stock Exchange na své tradici „opening bell“ zatím nic měnit nehodlá, britská London Stock Exchange naopak chystá „převratné“ změny. Obchodní místa na parketu (tzv. trading pits) zde však byly zrušeny již v roce 1986 a od té doby se zážitkuchtiví investoři nebo návštěvníci musí spokojit s rozpohybováním koulí na skulptuře nazvané „The Source“. Podle mluvčího LSE Johna Wallace se nyní burza chystá tento rituál výrazně oživit a přinést návštěvníkům něco, na co nezapomenou.
Nějaké návrhy, co by to mohlo být?
Hezký týden přeji,