David , bývalý globální stratég ve společnosti , nyní ve společnosti Independent Strategy Ltd., pro CNBC uvedl, že Fed nyní řeší důsledky krize a zabývá se exitem ze strategií, které implementoval pro boj s krizí. Naopak Čína s bojem proti úvěrové bublině teprve začíná, i když lze velikost její bubliny porovnat s velikostí té, která byla v USA. Je však mezi významný rozdíl - zatímco USA závisely na financování ze zahraničí, Čína dluží peníze jen sama sobě. V tomto smyslu by mělo jít situaci v Číně lépe zvládnout, přesto však podle ekonoma poškodí růst; z komodit budou negativně ovlivněny zejména měď a hliník.
Čína se současnými kroky snaží vybalancovat dlouhodobý růst, se ale domnívá, že finanční trhy mají daleko do toho, aby byly rozumné, a už vůbec nemají dlouhodobý výhled. Na utahování v Číně proto reagují negativně, přestože dělá správnou věc. Finanční trhy budou jen reagovat na změnu likvidity a nákladu kapitálu a bylo by chybou očekávat, že změnu v těchto oblastech budou předvídat - budou na ni jen reagovat.
Každá ekonomika v Asii spoléhala na růst tažený exporty, platí to i o Číně. V tuto chvíli je nutné přejít na domácí spotřebu; část tohoto procesu může zajistit vláda, z většiny ale závisí na tom, jaký bude růst bohatství domácností. má za to, že to v Číně znamená desetiletý proces. Exporty přitom kvůli situaci v globální ekonomice silné nebudou. Myšlenka na to, že by Čína nechala posílit svou měnu v situaci, kdy na světových trzích posiluje dolar, ekonom považuje za mylnou.
vidí tři možné scénáře budoucího vývoje globální ekonomiky. Jako jejich společný základ lze uvést to, že celkový objem dluhu během krize vzrostl, místo aby se zmenšil, a velká část dluhu přešla na vládní sektor. První možností je to, že tato politika podnítí bubliny na trzích s aktivy, což vyvolá rychlý růst ekonomiky. Rok to bude dobré, poté dojde k prudkému nárůstu nákladu kapitálu, protože zadlužení je vysoké a ekonomika spotřebuje veškerý dostupný kapitál. Vysoké zadlužení nebude možno při vysokém nákladu kapitálu financovat a přijde kolaps - to s pravděpodobností 30 – 35 %.
Druhým extrémem je to, že vlivem velkého zadlužení se ekonomika vůbec nerozjede a dojde k deflaci a další recesi – s pravděpodobností asi 20 %. Třetí možnost leží někde uprostřed, jejím jádrem je to, že po odeznění krize způsobené nadměrným dluhem potrvá 6 – 10 let, než se odstraní následky. To je naprosto nejpravděpodobnější scénář, ale finanční trhy očekávají, že vše bude krásné. Čeká nás přitom dekáda bolestivého urovnávání problémů typu vysokého dluhu, nízké produktivity, velkého vládního sektoru, atd. V minulosti vydělávali ti, kteří byli long a měli své investice zapáčené. Nyní budou vydělávat ti, kteří jsou short.
V současnosti radí kupovat dolary a prodávat euro a to především z důvodu relativní rychlosti utahování v Evropě a v USA v následujících šesti měsících. Nakonec ale bude situace USA mnohem horší než situace hlavních zemí eurozóny, protože ty si drží poměrně slušnou fiskální pozici. A až se ukáže, že růst bude slabý, „bude Fed monetizovat vše, co uvidí“, ECB se bude chovat jako Bundesbank. Evropa je tedy v dlouhodobějším pohledu stabilnější. Nejhůře se povede Japonsku, které nakonec bude muset nechat svou měnu oslabit o 30 – 40 %, aby vytvořilo inflaci.
(Zdroj: CNBC)