Ze zahraničí k nám proniká řada vlivů, oblast firemního managementu a financí nevyjímaje. Pamatuji dobu, kdy ani ve větších firmách nebyly koncepty, jako je tvorba hodnoty pro akcionáře, náklad, či návratnost kapitálu apod., zrovna tím hlavním tématem; dnes již jsou tyto koncepty značně rozšířeny (ale s nevyhnutelným důsledkem ve formě vyprchání jejich obsahu). „Vývoj“ jde ale dál a snahy o podporu ceny akcií jdou daleko za maximalizaci její hodnoty. Z akcií se stal další „produkt“, který se někdy prodává stejně jako prací prášek, či mobilní telefon. Nezáleží tedy jen na funkci/obsahu (hodnotě akcie), ale i na jeho zabalení/marketingu.
To co je ve světě spotřebního zboží povětšinou úsměvné, někdy směšné, ale u akcí směle kandiduje na absurditu. V roce 1998 například Cola do své správní rady jmenovala Evandera Holyfielda; Michael Jordan zase seděl ve firmě Oakley. Vedle různých sportovních a hereckých celebrit se do rad (nestátních společností) dostávají i známí politici – příkladem, který pobaví, je Gerald . Ten se prý během zasedání rady společnosti ptal na rozdíl mezi výnosy a vlastním jměním.
„Logika“ podobných jmenování je ve světě marketingového konzumu jasná – upoutat pozornost na firmu a její akcie a tím jim pomoci k novým výšinám. The Economist, který citoval studii “Reaching for the Stars: The Appointment of Celebrities to Corporate Boards”, dokonce tvrdí, že tento trik skutečně funguje a ne jen krátkodobě - akcie podpořené celebritou si ve srovnání s ostatními vedou lépe v období trvajícím až tři roky. Je přitom dobré si uvědomit, že toto zviditelnění musí fungovat nejen u retailových investorů, ale i u institucionálních investorů, u kterých se často předpokládá větší dávka racionality.
Ve své naivitě jsem se vždy domníval, že správní rady, představenstva, dozorčí rady a jejich všemožné variace po celém světě slouží k tomu, aby zlepšovaly chod společnosti a zvyšovaly jejich hodnotu*. Trhlinu na univerzálnosti této teze (z evidentních důvodů) netvoří jen různé trafiky politiků ve státem vlastněných společnostech, ale i výše uvedené. Růst významu marketingu je průsečíkem mnoha charakteristik naší doby, evidentně se nevyhne ani prostředí, které by mu mělo být odolné. Je na každém investorovi, zda podobné tahy bude interpretovat jako pozitivní krok, či naopak jako ztrátu soudnosti a zdravého rozumu u vedení dané společnosti. Každopádně bych se již nedivil, kdyby například došlo ke jmenování našeho nestárnoucího zlatého slavíka do představenstva některé z našich mini blue-chips společností.
*Dovolím si zde v poznámce pod čarou znovu upozornit na to, že někdy zmiňovaný rozpor mezi maximalizací hodnoty firmy a snahou o orientaci na zákazníka, je jen zdánlivý. Plyne povětšinou z nepochopení toho, co je to tvorba hodnoty, respektive se zaměněním tohoto konceptu a cíle za krátkodobé rýžování a vyždímání společnosti.