Českou republiku letos postihly již tři povodně. Poslední minulý víkend smetla sever Čech a zanechala vysoké škody. Dosavadní odhady škod na Liberecku mluví zhruba o 5 miliardách korun, přičemž zhruba polovina škod vznikla na veřejném majetku. O pěti miliardách se mluvilo také v souvislosti s květnovými záplavami na Moravě a ve Slezsku, kde lze očekávat podobný podíl škod na veřejném majetku. Jak tyto škody pokrýt?
Ve státním rozpočtu je podle ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. vytvářena vládní rozpočtová rezerva v minimální výši 0,3 procenta z celkových rozpočtovaných výdajů. Letošní rozpočet počítá s výdaji 1 185 miliard korun a vládní rozpočtová rezerva činí 3,654 miliardy korun. Na pokrytí všech škod by tedy letošní rezerva stačit nemusela.
Patrně proto se objevil návrh na změnu daně z příjmu fyzických osob snižující základní slevu na dani o 100 korun měsíčně. Dosud byly přímé daně pro vládní koalici tabu, povodně tuto hráz prolomily. Nicméně řešení by mělo být raději systémové a dlouhodobé místo narychlo vymyšlené stokorunové daně povodňové solidarity.
Na prvním místě by měla být otázka, zda je vládní rozpočtová rezerva dostatečná, a pokud nikoli, o kolik by se měla zvýšit. Druhým krokem by mělo být nalezení způsobu financování této rezervy. Bude se škrtat někde jinde v rozpočtu nebo zvyšovat daně, případně které? A to vše by mělo být zasazeno do celkového rámce hospodářské politiky.
Konkrétně by navrhované stokorunové snížení slevy na dani mělo zvýšit celkové inkaso daně z příjmu fyzických osob zhruba o 4,7 miliardy korun (podle našeho vlastního modelu daňového systému), z toho do státního rozpočtu by mělo směřovat asi 3,1 miliardy korun. Pokud by vše směřovalo do vládní rozpočtové rezervy, zvýšilo by jí to na 6,7 miliardy korun, tj. 0,5-0,6 procenta celkových rozpočtových výdajů.
Tlak na snižování výdajů bude enormní i bez zvýšení vládní rozpočtové rezervy. Nezbytný rozsah rozpočtové konsolidace nabádá k úvaze, zda by zátěž alespoň částečně neměly nést také daně. Například majetkové, spotřební daně či sblížení sazeb DPH nabízí prostor ke zvýšení rozpočtových příjmů. Pokud bychom chtěli zvýšit příjmy veřejného sektoru o 5-10 miliard, můžeme například zvýšit sníženou DPH o 1 procentní bod (výnos: 7,5 mld. Kč) nebo daň z příjmu právnických osob o 1 procentní bod (výnos: 7 mld. Kč). Pokud bychom chtěli použít daň z příjmu fyzických osob, lze použít navrhované snížení slevy na dani o 100 korun, ekvivalentním krokem z pohledu daňového inkasa je zvýšení sazby daně o 0,3 procentního bodu.
Rozdíl v obou řešeních prostřednictvím daně z příjmu fyzických osob je ovšem ve změně progrese daňového systému. Je něco jiného, když zaplatí o sto korun na daních více člověk s měsíčním příjmem 15 tisíc nebo 150 tisíc korun. Předtím, než se sáhne na tuto daň, měla by mít vláda jasno ve dvou otázkách: kolik chce z této daně získat a jaká progrese odpovídá její představě o „společenské spravedlnosti“ s přihlédnutím k distorzím, které daňový systém v ekonomice vytváří.