Na “šokující“ dokument, který u obchodníků s kukuřicí vyvolal „šílenství“ a poslal ceny do závratných výšin, je říjnová zpráva amerického ministerstva zemědělství (USDA) vcelku suchým čtivem. Bohužel ne tak suchým jako tzv. kukuřičný pás severoamerického kontinentu v letošním roce. Vytrvalé letní sluníčko (a jarní povodně) vedly autory zprávy k následujícímu závěru: „Sklizeň kukuřice by letos měla být o 496 mil. bušlů (1 bušl odpovídá zhruba 25 kg) nižší, jelikož zvýšení oseté plochy o 250 tisíc akrů bude více než vyváženo poklesem výnosu o 6,7 bušlu na akr.“ Dále se uvádí, že zásoby kukuřice klesnou na nejnižší úroveň za posledních 14 let.
Vcelku střízlivá dikce dokumentu ostře kontrastuje s chaosem, který vyvolal. Informace o 4% poklesu sklizně v USA oproti předchozím odhadům poslala 8. října cena kukuřice o 6 % výše, což donutilo komoditní burzu v Chicagu k pozastavení obchodování. O tři dny později pak kukuřice skokově zdražila o 8,5 %, nejvýše za posledních 37 let. Ke konci minulého týdne se bušl obchodoval o 60 % výše než letos v červenci.
Důvody pro tak prudkou reakci jsou dva. Zaprvé, zpráva USDA přišla nečekaně, i když nezávislé zdroje disponující sofistikovanými satelitními snímky na blížící se problém upozorňovaly. Druhým faktorem je význam Spojených států jako pěstitele komodity, kterou ve svém jídelníčku mají lidé i zvířata a která se hojně využívá při výrobě etanolu přidávaného do paliv. Amerika sklízí dvě pětiny světové produkce a na světovém vývozu se podílí téměř ze 60 %. I malá revize prognóz tedy odpovídá obrovskému množství kukuřice.
Každý náhlý nárůst cen zemědělských plodin, jako například srpnová rally na pšenici, vyvolá mezi pesimistickými analytiky prognózy další potravinové krize. Jinak tomu nebylo ani s kukuřicí (viz článek ZDE). Na apokalyptické předpovědi je však podle týdeníku The Economist ještě brzy. Letošní sklizeň bude třetí největší v historii, a i když dojde k poklesu zásob, na sezónu 2010/11 je jich dostatek. Podle Abdolrezy Abbassiana z Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) mohou věštci zkázy s cenami i tak ještě zahýbat.
A za kolik se bude bušl prodávat v budoucnosti? Jedním z hlavních faktorů je Čína, která kukuřici potřebuje na výkrm tamní gigantické populace vepřů. Její ujištění o dostatečnosti domácích zásob se neshoduje s důkazy o tom, že země nyní poprvé za patnáct let dováží velká množství plodiny. Americké úřady se chystají zvýšit podíl etanolu v palivech na 15 %, což ceny možná také popostrčí směrem vzhůru. Skutečnost, že další komodity jako sojové boby a pšenice zažívají také bublinovitý růst, znesnadňuje farmářům rozhodování o tom, které plodiny se nejvíc vyplatí zasít na příští rok. To by mohlo zabránit pohotovější reakci ze strany nabídky.
Cenová volatilita by v následujících letech mohla v zemědělském sektoru zakořenit na stálo. Vysoká koncentrace farmářů v několika větších státech znamená, že stabilita dodávek potravin pro hladový svět závisí na vývoji v malém počtu oblastí. Ať už jde o ruskou pšenici nebo americkou kukuřici, problémy v jedné zemi mohou globálními trhy významně otřást.
(Zdroj: The Economist)