„Die Party ist zu Ende,“ (párty skončila) ohlašovali konec boomu baviči v populární německé televizní šou Neues aus der Anstalt, když na jaře 2009 padala jedna banka za druhou. Ovšem s důležitým hořkým dovětkem, že většina Němců během hospodářského růstu„stejně žádnou párty neměla“. Pocit vyloučenosti a nerovnosti mezi Němci dodnes silně rezonuje.
Statistický úřad v hesenském Wiesbadenu sice včera potvrdil loňský raketový růst německé ekonomiky o 3,6 %, z hlediska jiných, tentokrát spíše socioekonomických, ukazatelů si země označující se v ústavě za „sociální stát“ zas tak dobře nevede. Vyplývá to ze studie, kterou nedávno zveřejnila Bertelsmannova nadace.
Autoři v ní operují s pojmem sociální spravedlnost, který konstruují jako vážený index složený z 25 indikátorů jako například chudoba, dostupnost vzdělání, přístupnost pracovního trhu, sociální soudržnost, příjmová a majetková nerovnost, mezigenerační solidarita a další. Německo v tomto srovnání se skóre 6,89 (10 je možné maximum) skončilo v rámci 31 zemí OECD na 15. místě, v závěsu za Českem, které se 7,08 body obsadilo 13. příčku. Nejlépe si již tradičně vedly severské státy následované Nizozemím a Švýcarskem.
zdroj: Economist
Obzvlášť tristní je podle studie situace v německém školství, ve smyslu přístupu co nejširšího počtu dětí ke kvalitnímu vzdělání. Skoro každé deváté dítě vyrůstá v chudobě, přičemž „pravděpodobnost, že se někdo ze sociálně slabého zázemí díky dosaženému vzdělání bude moci podílet na společenském blahobytu, je [v Německu] zřetelně menší než v mnoha jiných rozvinutých zemích.“ S 5,59 body tak v kategorii přístup ke vzdělání Německo obsadilo až 22. místo, Česko v tomto srovnání skončilo desáté.
O něco lépe jsou na tom naši sousedé v boji s chudobou, i když i v této oblasti došlo za poslední roky ke zhoršení. „Relativní chudoba je v Německu široce rozšířená,“ uvádí se ve zprávě. Téměř 10 procent obyvatelstva disponuje méně jak polovičním průměrným příjmem (vyjádřeno mediánem), v roce 1995 to přitom bylo 7,1 %. Pokud by byla laťka nastavena na 60 % platového mediánu, spadne pod ní 11,5 milionu lidí, tedy asi 14 % populace.
Česká republika je podle Bertlesmannovy nadace v boji s chudobou pátá nejlepší, těsně za třetím Norskem a čtvrtým Rakouskem. Zaostáváme naopak v přístupu na pracovní trh (zde jsou zahrnuty proměnné typu procento zaměstnaného práceschopného obyvatelstva, nezaměstnanost, flexibilita a struktura pracovního trhu apod.) – se skóre 5,72 se Česko dostalo hluboko pod průměr OECD až na 24. místo. Stejně bídně si v této kategorii vedou všechny středoevropské státy.