Profesor ekonomie na Harvardu Gregory Mankiw se na stránkách svěřuje, že po více než 25 letech toho o ekonomice stále dost neví. Jasné odpovědi navíc postrádá nejčastěji v oblasti jeho největšího zájmu – u ekonomických cyklů. V současné době považuje za nejkomplikovanější následující tři otázky:
Jak dlouho bude ještě ekonomice USA trvat, než se zotaví?
Ekonom vzpomíná, že když se prezident Obama dostal v roce 2009 k moci, jeho tým očekával rychlé oživení z tehdejší recese. Realita ale tak růžová není, minulý rok dosáhl růst jen 2,8 % a nezaměstnanost zůstává vysoko. Může to být chybnou vládní politikou, nebo tím, že pacient byl nemocnější, než se ekonomové domnívali. Není ale pochyb o tom, že rychlost oživení se ani zdaleka nepřiblíží tomu, co přišlo po předchozí hluboké recesi v roce 1982. Není ani jasné, zda vůbec dojde k růstu zaměstnanosti na úrovně dosažené před recesí. Nacházíme se v neprozkoumaných dobách a jistotu nemá nikdo.
Jak dlouho zůstanou inflační očekávání ukotvena?
Milton Friedman přišel v roce 1967 s tím, že výše inflace v ekonomice je do značné míry založena na tom, jaká jsou inflační očekávání. Jinak řečeno, vnímání cenového růstu tvoří jeho následný skutečný růst. Nyní Fed udržuje sazby na nízkých úrovních přesto, že ceny komodit prudce rostou. Důvodem je údajně to, že inflační očekávání jsou stále „dobře ukotvena“. Je to pravděpodobně pravda, stále však existuje důvod k pochybám.
Jsou inflační očekávání založena na vývoji v předchozích obdobích, nebo na důvěryhodnosti vlády a centrální banky? Pokud na této důvěryhodnosti závisí, na čem závisí ona? Jsou lidé ve svém očekávání racionální, či lehce podlehnou strachu? Ben Bernanke a jeho tým možná uvidí, že v turbulentních dobách se očekávání zvrtnou rychleji, než si myslí.
Jak dlouho bude dluhopisový trh Spojeným státům důvěřovat?
Pozoruhodným rysem současné situace na finančních trzích je jejich ochota půjčovat federální vládě USA za velmi výhodných podmínek. To i přes vysoké rozpočtové deficity a fiskální trajektorii, o které každý ví, že beze změn není udržitelná. Donekonečna tomu tak nebude. Jak daleko jsme ale od bodu zvratu, to nevíme. Winston Churchill kdysi řekl, že na Američany se dá spolehnout, protože vždy udělají tu správnou věc, poté co vyčerpali všechny ostatní možnosti. Zdá se, že to plně vystihuje současný přístup dluhopisového trhu. Čím déle ale budeme zkoušet všechny možné alternativy, tím více se zvyšuje pravděpodobnost, že půjdeme po stejné cestě jako Řecko, Irsko a Portugalsko, píše Mankiw.
(Zdroj: New York Times)