Vždy se od srdce rozesměji v okamžiku, kdy se mi někdo snaží namluvit, že svět je teď úplně jiný než dřív, lidstvo prý udělalo obrovský krok vpřed a všechno je tak nějak obecně vyspělejší. Pro neznalého pozorovatele tomu tak na povrchu možná je, ale na pozadí se hrají ty samé hry, které se praktikovaly již za starého Říma.
Jednou z nejstarších je hra na odvedení pozornosti. Dodnes ji poměrně úspěšně praktikují všichni kouzelníci, eskamotéři a politici. Jejím ultimativním cílem je upoutat pozornost diváka na nominálně přitažlivou - ve skutečnosti však naprosto irelevantní událost – a „když se nikdo nedívá“, provést nějaký obratný trik nebo nepředpokládaný čin. Vedlejším cílem pak může být překrytí nějakého kolosálního průšvihu radostnými a optimistickými hesly, byť by se tyto v dlouhém horizontu ukázaly jako zcela nepodstatné.
Již od počátku měsíce května přicházejí z obou konců Atlantického oceánu nepříliš povzbudivé makroekonomické údaje a do určité míry tak zpochybňují obecně proklamovanou vizi obnoveného ekonomického růstu. Nové a pokračující žádosti o podporu v nezaměstnanosti ve Spojených státech začaly po několikaměsíčním poklesu opět růst, maloobchodní prodeje přinejlepším stagnují, inflace nabírá na síle a například průmyslová produkce v oblasti New Yorku v květnu dramaticky oslabila. Popularita prvního černošského prezidenta Spojených států byla na rekordně nízkých úrovních.
Ani Evropa však není špatných zpráv ušetřena. Minulý týden ve čtvrtek byla zveřejněna data o průmyslové výrobě, která za březen vzrostla meziročně jen o 5,3 % oproti očekávání +6,3 %. Meziměsíční pokles je dokonce -0,2 %. Počet nově registrovaných automobilů za duben poklesl po březnovém propadu ve výši -5,1 % o dalších -4,1 %.
Zcela v duchu prvních dvou odstavců jsme se však v jeden nedávný nedělní večer z úst prezidenta Obamy dozvěděli, že svět se rázem stal bezpečnějším místem díky tomu, že „naši hoši“ konečně chytili Usámu bin Ládina. Co na tom, že ho již cca 10 let nikdo fakticky neviděl a celou operaci provází tolik otazníků, že odpovědi na ně by vydaly na celou knihu. Ulice Washingtonu byly rázem zaplaveny stovkami slavících (??!! – odkdy se slaví smrt jiného člověka) Američanů a popularita prezidenta Obamy se začala raketově zvedat.
Právě uplynulý víkend přinesl druhou kapitolu tohoto mediálního spektáklu, jeho hlavní postavou se pro změnu stal prezident Mezinárodního měnového fondu. Jeho údajný sexuálně motivovaný útok na pokojskou v newyorském hotelu Sofitel zaměstnává hlavní tištěná a elektronická média již téměř tři dny a mnoho prostoru pro závažnější témata tak nezbývá.
Relativně snadno tak do značné míry zapadla informace, že USA dosáhly zákonem stanoveného stropu zadlužení a začaly si půjčovat peníze z vlastního penzijního systému. Ke konci se navíc blíží program tzv. kvantitativního uvolňování a mnoho investorů čeká na to, zda a čím bude nahrazeno. Japonská ekonomika je podle slov guvernéra Bank of Japan ve velmi vážném stavu a samotný boj s deflací rozhodně nebude stačit. Evropa pomalu zvyšuje úrokové sazby a děsí se okamžiku, až Řecko hodí ručník do dluhového ringu…
Pozn.: Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin