Jedni mají úrodnou půdu, obří surovinové bohatství a potřebují investice, druzí spoustu peněz a hlad po komoditách a potravinách. Tak by se daly jednoduše shrnout vztahy mezi Latinskou Amerikou a Čínou. Vztahy, které v posledních letech procházejí dramatickou proměnou, a to do té míry, že Číňané ve velmi krátké době nahradí Spojené státy jako hlavního věřitele a možná i obchodního partnera řady jihoamerických států. V některých případech se tak už stalo.
Vzorec rozvíjejících se vztahů mezi vládou v Pekingu a příslušnými protějšky v Jižní Americe je vždy stejný: Čína poskytne úvěry v řádech jednotek až desítek miliard dolarů výměnou za stabilní dodávky potravin, ropy a dalších komodit, případně za garance investic do místní infrastruktury (realizované čínskými společnostmi, samozřejmě).
Poslední takový nákupní výlet z Číny učinil klíčového věřitele Venezuely a Argentiny. Svérázný venezuelský caudillo Hugo Chávez si prostřednictvím budoucích dodávek ropy zajistil neuvěřitelných 32 mld. USD, což se před prezidentskými volbami, které ho čekají příští rok, bude určitě hodit. „Ať žije Čína!“ vykřikoval diktátor během setkání s čínskými podnikateli, když jim děkoval za železnice, levné domy a továrny, které v zemi chtějí postavit. Venezuelská PDVSA exportuje do Číny 460 000 barelů denně (20 % celkové těžby) a brzy by se tento objem měl zdvojnásobit.
Podle expertů oslovených agenturou AP postupuje Čína ze všech ostatních rychle rostoucích ekonomik nejsystematičtěji ve snaze zajistit si přístup k surovinám Afriky a Latinské Ameriky. I když podmínky uzavřených kontraktů nejsou vždy ideální.
Úvěry jsou zajištěny například budoucími dodávkami ropy, údajně oceněnými v tržních kotacích, avšak v některých případech si Číňané vymohou určitou slevu. Financování má na starosti China Development Bank, která úzce spolupracuje s těžařskými společnostmi majícími zájem na konkrétním projektu. Využití peněz poskytnutých na stavbu silnic či přehrad je často vázáno na najmutí čínských developerů. Unikátnost čínského přístupu spočívá v rozsahu poskytnutých úvěrů. Málokterá finanční instituce je ochotná vydat obrovské sumy na období 15-20 let. Pro země jako Venezuela nebo Ekvádor by navíc kvůli jejich protiamerické orientaci bylo téměř nemožné získat peníze od tradičních věřitelů typu Světové banky.
China Development Bank se tak pro řadu zemí stává neoficiálním „věřitelem poslední instance“. Minulý rok zapůjčila 1 mld. USD také ekvádorské vládě a další miliardu přihodila . Čínské přímé zahraniční investice v regionu Latinské Ameriky a Karibiku vloni dosáhly 15 mld. USD, tedy 9 % celkových přímých zahraničních investic do oblasti, uvádí se ve zprávě OSN. Spojené státy zůstávají nadále největším investorem, Čína se vyšplhala na třetí příčku, hned za druhým Nizozemím.
V Argentině čínské ropné společnosti vytěsnily americké a britské konkurenty a patří jim teď velká část tamních ložisek. Státní společnost CNOOC vloni vytvořila joint venture s argentinskou Bridas Energy Holdings Ltd. Společně pak vykoupily podíl britské v Pan American Energy, čímž si Číňané zajistili kontrolu nad 18 % argentinské produkce ropy a zemního plynu. Letos zase zmíněná joint venture získala aktiva amerického koncernu Mobil v Argentině, Paraguaji a Uruguaji, včetně rafinerie se 700 benzínkami. „Spojené státy zůstávají důležitým hráčem, ale s Čínou je nyní třeba počítat. Právě export komodit v posledních pěti letech umožnil Latinské Americe přečkat ekonomickou krizi,“ tvrdí Eric Farnsworth z americké podnikatelské lobby Council of the Americas.
A co China Development Bank? Argentinské vládě nabídla desetiletý úvěr 2,6 mld. USD na oživení železniční dopravy mezi Buenos Aires a zbytkem země. Společnost Beidahuang Group zase slíbila 1,4 mld. USD na zavlažovací zařízení výměnou za dvacetiletý kontrakt na pěstování kukuřice, pšenice a sóji. Ve vzdáleném jižním regionu Tierra del Fuego čínské společnosti investují do výroby hnojiv, a navíc do výstavby elektrárny, na jejíž provoz získaly od Argentiny slib dodávek zemního plynu na 25 let.
V Čile se Číňanům podařilo zajistit si nejen dlouhodobé dodávky komodit, ale i nižší a stabilní cenu, která na trhu roste právě kvůli jejich poptávce. V roce 2005 s čilskou státní firmou Codelco založili společný podnik, jenž měl během 15 let garantovat dodávky mědi v objemu 850 tisíc tun za fixní cenu 2 USD za libru (zhruba půl kg). Codelco muselo za poskytnutý úvěr ručit celým svým podílem (49 %) v joint venture a jeho čínský partner, státní China Minmentals Corp, navíc získal opci na koupi 100% podílu v jednom z největších ložisek mědi na světě. Po bouři protestů proti „výprodeji čilského rodinného stříbra“ museli Číňané od opce ustoupit, ale i tak při nynější ceně 4 USD za libru dostávají měď se slušnou slevou.
Objevují se další výhrady. Soukromý sektor v Brazílii začíná chovat větší obezřetnost vůči modelu, v němž, slovy jednoho obchodníka, „Brazílie posílá přírodní zdroje a zpátky dostává čínské gumové sandále“. Podle Rubense Barbosy, bývalého brazilského velvyslance v Pekingu, si brazilští představitelé stěžují, že levný čínský dovoz zničil domácí textilní a obuvnické odvětví. Vláda letos uvalila antidumpingová cla na některé čínské textilie, a to navzdory skutečnosti, že se Čína stala nejdůležitějším obchodním partnerem Brazílie. Rozjetou lokomotivu bilaterálních obchodních vztahů nicméně jen tak něco nezastaví.
Státní ropná společnost uzavřela s čínskou Unipec Asia dohodu o vývozu 150-200 tisíc barelů ropy ročně a současně si od China Development Bank zajistila úvěr 10 mld. USD. Podle mezi půjčkou a ropou pojítko není, ale i tak si Čína otevřela cestu k brazilské těžbě, která se s objevem obřích podmořských ložisek v Atlantiku v budoucnu výrazně zvýší.
(Zdroje: AP, Economist)