Svět právě prochází „nejnebezpečnější dekádou od roku 1950“, během níž se budou jak vyspělé tak rozvíjející se ekonomiky muset radikálně přizpůsobit novému stavu, jemuž bude dominovat Asie. Ohlédneme-li se v roce 2050 zpět na posledních sto let, na toto desetiletí budeme nahlížet jako na „dekádu zvratu“, říká profesor University of Maryland Anil Gupta.
„Vyspělé ekonomiky stále zodpovídají za 70 procent světového HDP, ale v roce 2020 už to bude méně než 50 procent“, což povede k tomu, že chronické problémy dnes vyspělé části světa budou mít dopady na globální ekonomiku v mnohem menší míře,“ rozvádí ekonom své předpoklady. V roce 2025 podle něj HDP asijského regionu překoná součet výkonu americké a evropské ekonomiky, globální dopady jednotlivých krizí se však omezí.
Gupta podotýká, že zdroj světové ekonomické síly se postupně přesouvá z rozvinutých zemí k tzv. emerging economies, čemuž se budou muset jak Spojené státy, tak Evropa výrazně přizpůsobit. Prakticky totožný názor prezentuje i investiční stratég Global Asset Management Philip Poole, podle něhož se centrum světa posouvá ze Západu východním směrem, přičemž relativní váha vyspělých zemí má klesající tendenci. „Nezbývá než se ztotožnit s novým výhledem, který charakterizuje nižší než předkrizový růst vyspělých ekonomik, které nabývají rysů Japonska, a dominance rozvojového světa,“ uvádí Poole.
Důvody k sázkám na temnou budoucnost není třeba složitě hledat – Spojené státy bojují s minimálně velmi vlažným růstem ekonomiky a dlouhodobě vysokou nezaměstnaností a obavy z další recese se řadí mezi žhavá témata, Evropa má přitom sama svých problémů dost a sleduje nekonečná jednání politiků točící se kolem Řecka a dalších zadlužených zemí eurozóny. Ačkoli termín recese je zatím v kontextu současného vývoje politikům cizí, podle některých analytiků je problém v hospodářství USA již mnohem vážnější.
Jak upozorňuje stratég Cazenove Capital Robin Griffiths, již lze pozorovat jisté „předzvěsti“ (např. nízko položený delší konec americké výnosové křivky), že ekonomika USA je spíše v depresi, než v „pouhé“ recesi. Depresí lze v ekonomii označit dlouhotrvající pokles ekonomické aktivity, určitou extrémnější formu recese, spojenou s neobvyklým nárůstem míry nezaměstnanosti a nižší dostupností likvidity. „Dluhopisový trh nám jednoznačně říká, že se jedná o depresi, nikoli pouze období pomalejšího růstu,“ míní Griffiths. Historie ukazuje, že nám může pomoci nižší role vlády, nižší daně i nižší regulace. Na místo toho máme větší roli vlády, vyšší daně a přísnější regulaci – což tentokrát nemůže fungovat,“ dodává.
Současná provázanost velkých ekonomik zatím svědčí o stavu, jemuž profesor Gupta předpovídá změnu. Asijské trhy jsou stále do velké míry závislé na vývoji na Západě. V souvislosti s Čínou je skloňováno ochlazování růstového motoru, jehož příčiny najdeme v Evropě (největší exportní trh Číny) i USA. Analytici očekávají, že růst největší asijské ekonomiky by v prvním čtvrtletí příštího roku mohl zpomalit na 7,3 procenta, relativně k 9,5% růstu HDP ve druhém kvartále roku letošního.
Podle je vůle čínské vlády k zavádění dalších opatření již omezená pro jakýkoli scénář dalšího vývoje globální ekonomiky; výše další stimulace podle nich již pravděpodobně nepřekročí polovinu z odhadovaného objemu 9,3 bilionu jüanů, které prostřednictvím fiskální a měnové expanze vpravila do ekonomiky mezi roky 2008 a 2010. Současná opatrnost Pekingu pramení dle DB z uvědomování si nákladů spojených s předchozím balíčkem, včetně tvorby bublin na trzích aktiv, nadměrné inflace a nesplácených půjček.
(Zdroj: CNBC, Bloomberg)