Dominance, kterou v minulosti získaly západní ekonomiky nad zbytkem světa, je hlavní otázkou, kterou se v rámci ekonomické historie můžeme zabývat. Výhoda těchto ekonomik nespočívala v nějakém rysu daného národa, v lepší geografické situaci či v podnebí. Byla založena na institucionálním uspořádání společnosti. Pro WSJ to uvedl Niall Ferguson, ekonomický historik z Harvardu.
Prvním významným rysem západních společností, který jim umožnil dostat se před zbytek světa, byla konkurence – jak mezi jednotlivými zeměmi, tak i v jejich rámci. Pak tu je vědecká revoluce 17. století, která „změnila způsob práce vědců na Západě“. Klíčové bylo i zavedení vlády práva založené na soukromém vlastnictví. V 19. a 20. století pak přispěla revoluce ve zdravotnictví, která více než zdvojnásobila očekávanou délku života a představovala „čistě západní jev“. Podobné to je i s vybudováním spotřebitelských ekonomik a „pracovní etiky a morálky“.
Ferguson uvedl, že zbytek světa Západ dlouho bedlivě pozoroval a snažil se o jeho kopírování. Nejdříve se to povedlo Japonsku, které „v podstatě kopírovalo vše, protože si nebylo jisté, co představuje rozhodující faktor“. Nyní je posun směrem k uvedeným šesti faktorům patrný po celém světě, včetně Asie a Jižní Ameriky. Končí tak období 500leté dominance Západu a mnozí se s tím nemohou smířit. Poukazují tak například na to, co se děje v Japonsku v posledních letech, či na nedostatečnou inovativnost Číny. Rychlost konvergence je ale velká a nezdá se, že by měla v dohledné době polevit.
Ferguson se domnívá, že institucionální vývoj neprobíhá na základě nějakého životního cyklu, kdy by se postupně zlepšoval a po určité době začal zase upadat. Na historii civilizací vidíme, že nejdříve obvykle probíhá exponenciální růst a pak přichází náhlý a prudký pád. Ukazuje to pád Říma, pády režimů v severní Africe či pád eurozóny, ke kterému málem došlo. Nedá se tedy spoléhat na pomalý pokles, spíše dochází k tomu, že „instituce fungují a najednou fungovat přestanou“.
„Reintegrace světové ekonomiky, která proběhla v posledních asi třiceti letech, prostě změnila pravidla hry,“ uvedl Ferguson. Mnohé instituce a systémy, které do té doby fungovaly, tak už dnes nefungují. Globalizace je v současnosti mnohem výhodnější pro zbytek světa než pro západní ekonomiky. Kvalita práce v Asii je například mnohem vyšší než v historii a prudce tam roste produktivita. Pokud Západ nechce zaostávat a chce si udržet dosažený životní standard, musí produktivitu rychle zvyšovat. K tomu ale doposud nedochází.
Ferguson poukázal i na slabost Číny, kterou je absence vlády práva. Spojené státy by měly v efektivitě právního systému vynikat, analýzy ale ukazují, že ani ony si tak dobře nevedou. Například Hong Kong figuruje daleko před nimi. V USA totiž nepanuje „vláda práva, ale vláda právníků, což je něco jiného,“ uvedl historik.
Západ musí být mnohem kritičtější k tomu, jak nyní funguje jeho ekonomika a jak kvalitní jsou jeho instituce, radí Ferguson. Musí si být také vědom rychlosti, s jakou se na něj zbytek světa dotahuje a být schopen se adaptovat. Jednotlivé firmy to řeší pokračující globalizací. Dochází pak mimo jiné k tomu, že akciový index S&P 500 je „indexem globalizace“ a není dobrým barometrem stavu americké ekonomiky.
(Zdroj: WSJ)