Ohlášení koordinované akce centrálních bank na posílení dolarových swapových linek podpořilo tržní sentiment. Zvýšení dolarové likvidity, kterou bude Fed v rámci těchto kroků provádět, může mít potenciálně velký vliv na jeho rozvahu; měli bychom tak porozumět tomu, co se bude dít.
Současné problémy bank v eurozóně nemají svůj základ na trzích s eurem, ale s dolary. V dobách boomu tyto banky značně navýšily svá dolarová aktiva a jejich nákupy financovaly krátkodobými půjčkami na mezibankovním a peněžním trhu. Staly se tak zranitelné, protože neodpovídala likvidita jejich aktiv a závazků, k tomu se přidávala nutnost půjček v zahraniční měně. V posledních týdnech pak kvůli krizi v eurozóně dolarové financování vyschlo.
Stalo se tedy něco podobného jako v roce 2008. Fed tehdy řešil problém s poskytnutím dolarového financování zahraničním bankám. Navýšil swapové linky se zahraničními centrálními bankami, zejména ECB. Celkově poskytl 580 miliard dolarů financování, což představovalo asi čtvrtinu jeho tehdejší rozvahy. Tyto operace nebyly sterilizovány a šlo tedy o jednu z hlavních příčin prudkého nárůstu velikosti rozvahy Fedu. Byla to první vlna kvantitativního uvolňování. Nyní byl tento program znovu oživen a pokud budou obavy ze solvence eurozóny pokračovat, může rychle nabýt na objemu. Bylo by možné, aby Fed uskutečnil velký program kvantitativního uvolňování zaměřený na evropské banky. Celý program by se však mohl stát ve Washingtonu velmi kontroverzním, jak ukazuje zdlouhavá diskuse o operaci Twist.
Fed ale nebude vystaven žádnému riziku bank eurozóny či kurzovému riziku. Na druhé straně stojí ECB a všechny operace proběhnou zpětně za stejný kurz jako na počátku. Pokud tedy ECB bude schopna splácet své závazky, pro Fed jde o dobrý obchod, protože dostane i úrokové výnosy z půjček bankám poskytnutých ECB. Vliv na jeho rozvahu bude záviset na tom, zde bude swapy sterilizovat tím, že bude prodávat jiná aktiva a snižovat tak rezervy amerických bank. To se zdá nepravděpodobné, protože v současné době nechce utáhnout domácí monetární politiku. Jeho rozvaha bude tedy narůstat, což je v ostrém protikladu proti tomu, co se děje v rámci operace Twist. Poptávka po swapech může být přitom velmi vysoká. Fed by teoreticky mohl celý program omezit, ale to by pravděpodobně vyvolalo paniku. V letech 2008 a 2009 nakonec poskytl desetkrát vyšší objem financování, než na začátku ohlásil.
Z pohledu USA tak Fed zřejmě ohlásil další QE, jehož velikost lze těžko předpovědět a které bude možná těžké udržet pod kontrolou. Z pohledu ECB vyvolají tyto kroky ještě větší vystavení se riziku spojenému s evropskými bankami. K tomu se přidává kurzové riziko, protože Fedu musí splatit plnou výši závazků i v případě, že euro oslabí. Akcionáři ECB a v první řadě Německo tak na sebe opět berou rizika, která trhy odmítají. To dnes znamená pravděpodobný nárůst rozvah Fedu i ECB. Tyto rozvahy se tak evidentně opět používají k zajištění kontroly nad krizí.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)