Snížení ratingu zemím eurozóny je jednou z nejméně významných změn ratingu v historii a informace o tom, že k ní dojde, tu zaznívají již od prosince minulého roku. Pro Bloomberg to uvedl Jim O’Neill z . Zajímavý byl ale podle jeho mínění doprovodný komentář S&P , který ukázal, že podle agentury nejsou zadlužené země schopny „ze svých problémů vyrůst“. Důkazem je například vývoj ve Španělsku.
„Globální investoři a zejména ti, kdo se zaměřují na akcie, chtějí vidět konec této negativní spirály špatných zpráv z ratingových agentur, negativní reakce trhů a dalšího růstu výnosů dluhopisů,“ uvedl ekonom. Nakonec podle něho dojde pravděpodobně k tomu, že ECB bude postupovat „mnohem agresivněji“. Například Itálie přijala správnou politiku a více už by utahovat neměla, výnosy jejích obligací však zůstávají stále vysoko. S výjimkou německých vládních dluhopisů totiž nepřetržitě slábne poptávka po vládních obligacích zemí eurozóny, a Německo svým tvrdým postojem omezuje i ECB.
Eurozóna potřebuje podle O’Neilla „široké uvolnění finančních podmínek v zemích na periferii, které by jim poskytlo šanci na ukončení negativní spirály“. Podřadné je naopak jednání o tom, jaké závazné fiskální limity budou muset země eurozóny dodržovat. Tyto limity totiž v minulosti nefungovaly a ekonomovi podle jeho slov není jasné, proč by měly fungovat nyní. „Nejde o klíčový problém. Je zapotřebí dlouhodobější fiskální důvěryhodnosti a udržitelnosti, musí být ale zaváděna s ohledem na to, jak jsou dané země schopny růst,“ uvedl O’Neill.
I podle Uwe Parparta, výkonného ředitele společnosti Reorient Financial Markets, se snížení ratingu v eurozóně očekávalo. Obavy budí spíše to, že současné snahy o uklidnění krize nevedou k jejímu konci a „to, co drží měnovou unii pohromadě, je hlavně likvidita centrální banky. Bylo by ale chybné se domnívat, že tato likvidita vyřeší jádro problému, skutečnou otázkou je, jak dopadnou snahy o definici fiskálních pravidel a jak budou tato pravidla vymáhána.“
Podle Parparta eurozóna trpí slabým politickým vedením a jeho nedostatečnou rozhodností. Vznikají tak nesmyslné situace a Ponzi schémata, kdy například ECB nechce kupovat dluhopisy zemí na periferii přímo. Co tedy udělá? Poskytuje finance bankám, které následně obligace koupí. „Radím všem investorům, kteří mají aktiva v eurozóně, aby se zajistili,“ uvedl Parpart, který se ptá: „Jak dlouho může ECB hrát tuto hru, než se sama dostane do problémů?“ Již nyní totiž její rozvaha převyšuje rozvahu Fedu a je v ní více špatných aktiv, než kolik jich držel Fed po krizi roku 2008, což pro centrální banku znamená „velmi nebezpečnou situaci“.
(Zdroj: Bloomberg, CNBC)