Jeden ze šéfů před pár dny v Davosu vysvětloval, že „lidé jsou rozumní“. Hovořil o utahování na periferii eurozóny – že když se lidu předloží jasný a rozumný plán toho, co mají úspory dosáhnout, lid bolestivé kroky přijme. Ideální scénář možná trochu připomíná utahování opasků během polistopadové transformace naší ekonomiky, které probíhalo s patrnou dávkou naděje, že má smysl a všichni tak nějak táhnou za jeden provaz.
Pochybuji ale, že podobné nadšení doprovází utahování a úspory na periferii. U nás tomu tak není jistě. Pokud ve společnosti převažuje názor, že většina tím či oním způsobem krade, jen výjimečně se objeví ochota táhnout za jeden provaz. Vyloženě silou prosazené úspory pak mají z velké části perverzní efekt, který je nyní patrný například ze zpráv o frontách na sociální dávky.
Princip funguje jednoduše: Tlak na úspory v jánabráchovské státní správě projde bez účinku přes síť vysoko a středně postaveného, vzájemně spřáteleného a navzájem se opatrujícího „managementu“. Projeví se až na pro kamarádíčky nezajímavé nejnižší úrovni, která ale již nyní často operuje nad plným využitím kapacit. A supluje svou prací i deficit na vyšší úrovni (omlouvám se všem výjimkám za toto zjednodušení, které by mělo vystihnout podstatu).
Pro úspory ve státní správě jsem všemi deseti. Ale protože shodou okolností znám i pohled zespodu, vnímám zapálené snahy politických špiček o snižování schodku často spíše jako absenci sebereflexe. „Je třeba utáhnout si opasky“ káží bumbrdlíčci, kteří hlavně koukají, jak zachovat korýtko pro sebe a blízké (opět omluva statečným výjimkám). Bez skutečného tažení proti korupci se o konečném efektu úspor můžeme jen dohadovat.
Přejít z oblasti lehce proveditelného popisu toho, co se nám nelíbí, do předpisu toho, co je třeba dělat, je zde těžké. Z velké části proto, že hovoříme o jevech, které mají velkou setrvačnost, jsou hluboce zakořeněny a špička ledovce poměrně věrně odráží i to, jak vypadá jeho zbytek. Otočení ledovce vzhůru nohama tak nic neřeší.
WSJ přináší zprávy o tom, že bývalý šéf Fred Goodwin byl zbavem rytířství. To mu bylo uděleno v roce 2004 za práci ve financích, nyní ho kvůli „práci“ v ztrácí. Zní to jako starodávný výchovný recept. Za vzorné chování budeš vyzdvižen a buď vzorem ostatním. Za špatné budeš ponížen a buď ostatním výstrahou. Podle mne má tento recept obecně dost velké nedostatky. Nejsem si ani jist, jaký je celkový přínos hrátek s rytířstvím, respektive s tituly rytířství ve Velké Británii. U nás to asi bude horší.
Nedávno totiž přinesla média výsledky nějakého (zahraničního) průzkumu zaměřeného na toleranci jednotlivých zemí k podvodům. Ne, nebyli jsme poslední. Tam byli Rusové. My jsme byli předposlední (mimochodem, blízko nás byli Němci). Odebrání „rytířství“ by tak u nás možná nebyl tak moc krutý trest (stejně jako by přidělení „švejkovství“ asi nebylo žádným trestem). S ohledem na výsledky onoho průzkumu bych v tak v rámci časem prověřených řešení navrhl spíše máchání v koši ve Vltavě. Spojení této dávné symbolické i doslovné „očisty“ by bylo ve spojení se světem internetu a sociálních sítí dokonalé.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.