Od loňského pádu egyptského prezidenta Husního Mubaraka ovládají veřejný život v zemi politické aspirace Egypťanů. S řešením těchto aspirací začala bohužel prudce klesat ekonomika, což ohrožuje jeden z hlavních cílů revoluce, totiž zlepšení životní úrovně a blahobytu Egypťanů.
Skutečně hrozí, že populistická rétorika egyptských politiků zvrátí hospodářské reformy, které uskutečnil Mubarakův režim. V roce 2004 zahájil tehdejší premiér Ahmad Nazíf významný reformní program, jehož cílem bylo odstranění byrokratických překážek růstu restrukturalizací finančního sektoru, zjednodušením pravidel podnikání, liberalizací zahraničního obchodu a omezením role vlády v ekonomice.
Reformy z roku 2004, které také zrušily omezení přístupu k valutám a snížily dovozní cla, vedly k postupnému zlepšení podnikatelského a investičního klimatu. Když se k tomu přidala příznivá mezinárodní situace, zvýšil se roční růst HDP Egypta z 4,1% v roce 2004 na 7,2% v roce 2008 a i v letech 2009-2010 se navzdory globální recesi udržel na pěti procentech. Nová opatření pomohla rovněž přilákat velký příliv kapitálu a přímých zahraničních investic, což dále podpořilo dramatický vzestup rezerv v cizí měně z 14,8 miliard dolarů v roce 2004 na více než 36 miliard dolarů do konce roku 2010.
V roce 2011 se situace téměř na všech frontách zhoršila. Roční růst klesl zhruba na 0,5% a inflace zůstala dvojciferná. Míra nezaměstnanosti dosáhla ve čtvrtém čtvrtletí 12,4%, přičemž ve stejném období roku 2010 činila 8,9%. Bilance běžného účtu se rapidně zhoršila kvůli ztrátě více než 4 miliard dolarů na příjmech z cestovního ruchu a prudkému poklesu peněz zasílaných do země Egypťany pracujícími v zahraničí. Fiskální deficit vzrostl na 10% HDP, následkem čehož se vládní dluh (včetně dluhu vnějšího), který do té doby setrvale klesal, opět zvýšil na 76% HDP.
Nejvýraznějším vývojem však byl úbytek mezinárodních rezerv v prvním roce po revoluci na náměstí Tahrír. Podle odhadu Mezinárodního měnového fondu se rezervy v zahraniční měně snížily do prosince 2011 o polovinu na 18 miliard dolarů – částečně to bylo kvůli zhoršující se bilanci běžného účtu, ale zejména kvůli tomu, že se z Egypta začali stahovat zahraniční i domácí investoři.
Ve světle velkých a stále se prohlubujících nerovnováh se Egyptská centrální banka (CBE) během loňského politického a ekonomického chaosu rozhodla bránit egyptskou libru. Umožnila, aby se její směnný kurz, který je oficiálně definován jako „řízený plovoucí kurz“, snížil o pouhá 3%. Udržení relativně stabilní měny pokládala banka za vyšší prioritu než zabránění ztrátě zahraničních rezerv.
Dnes je Egypt zranitelný nejen vůči nestabilní domácí politice; v důsledku vyčerpávání jeho mezinárodních rezerv – od loňského října se tak děje tempem zhruba 2 miliardy dolarů měsíčně – dnes země čelí také hrozbě měnové krize. Tento výčet ztrát je navíc téměř jistě podhodnocený, protože zahrnuje i mimořádný příliv 3,5 miliardy dolarů od loňského listopadu z aukcí pokladničních poukázek denominovaných v amerických dolarech.
Kromě toho poskytla vládě půjčku ve výši 1 miliardy dolarů egyptská armáda a další miliardu získala vláda prostřednictvím grantů ze Saúdské Arábie a Kataru, takže se úbytek rezerv od prosince 2010 přiblížil k 22 miliardám. Cestovní ruch coby další zdroj mezinárodních příjmů vynesl pouhých osm miliard, což byl oproti 12 miliardám v roce 2010 prudký pokles. Egypt nadále dováží téměř dvojnásobek toho, co vyváží, což mělo do konce roku 2011 za následek obchodní deficit přesahující 10 miliard dolarů.
V důsledku toho musí financování Egypta nadále růst: země si nyní potřebuje půjčit přibližně 14-15 miliard dolarů, aby ucpala finanční díru v odhadované výši 24 miliard. Hodně bude záležet na tom, kdy nebo zda vůbec vnější pomoc přijde, což je podmíněno schválením nově sjednané půjčky od MMF v objemu 3,2 miliardy. Podaří-li se program MMF dotáhnout do konce, mohl by podnítit další balíky pomoci od Světové banky a jiných mezinárodních dárců.
Pokud pomoc dorazí, mohl by Egypt začít řešit některé své problémy s financováním, ale kromě toho stále potřebuje dlouhodobou strategii, aby povzbudil trvalý růst. Egyptská ekonomika čelí kvůli odlivu kapitálu, rostoucí inflaci, nezaměstnanosti a populistické politice přetrvávajícím rizikům. I když budou mít egyptští představitelé k dispozici vnější finance, musí hledat způsoby, jak do oživení ekonomiky země zapojit soukromý sektor.
Poslední politický incident týkající se činnosti amerických nevládních organizací propagujících demokracii bohužel ochladil bilaterální vztahy a ohrožuje vojenskou pomoc v objemu 1,3 miliardy dolarů, kterou Egypt každoročně od Spojených států dostává. To může mít vliv i na další dárce a také na mezinárodní finanční instituce, zejména na MMF a Světovou banku.
Egyptský přechod od populistické hospodářské politiky k antiamerickému populismu představuje dobrý příklad, jaký dopad může mít tato politická nejistota na hospodářský vývoj. Nezbývá než doufat, že květnové prezidentské volby a vytvoření demokraticky zvolené vlády uklidní politickou vřavu a povede k hospodářské stabilizaci a oživení. Jinak se těžko dobyté politické zisky Egypťanů mohou snadno promrhat.
Mohsin Khan je vysoce postaveným členem Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku se sídlem ve Washingtonu.
Copyright: Project Syndicate, 2012.