V minulých dnech se objevily úvahy na téma ropného vrcholu ve třech známých tiskovinách: The Economist, The Financial Times a Le Figaro. Podívejme se na to, jaké názory v nich zazněly a co to znamená pro ekonomiku a investory. Začneme s úvahou prezentovanou v The Economist:
„Rozvinuté ekonomiky se snaží dosáhnout rychlejšího oživení, stále však čelí překážkám. Cena ropy se tvrdohlavě drží nad 100 dolary za barel a funguje jako daň pro západní spotřebitele. Podle některých jsou vysoké ceny ropy výsledkem spekulačních aktivit. Nabízí se ovšem jednodušší vysvětlení: Nabídka ropy nestačí pokrývat její poptávku. Myšlenka ropného vrcholu, tj. názor, že těžba ropy se již nachází blízko svého maxima, není zdaleka všemi přijímána. Faktem ale je, že produkce již od roku 2005 stagnuje, několik zemí se z čistých exportérů přeměnilo na čisté dovozce (např. Velká Británie či Egypt). Rozvinuté země sice svou energetickou náročnost snížily, poptávka z rozvíjejícího se světa ale dále prudce roste. Ropný trh je tak velmi zranitelný co se týče krátkodobého přerušení těžby, které přišlo například během války v Libyi.“
Uvedené je dobrým shrnutím skutečných problémů, ale podívejme se nejdříve na to, jak můžeme teorii ropného vrcholu vnímat. Má totiž dvě verze. První z nich říká, že polovina ropných rezerv byla spotřebována před rokem 2005 a těžba ropy už nikdy neporoste. Druhá se zaměřuje na to, že v určitém bodě se náklad spojený s těžbou dostane na takovou úroveň, že bude poškozena poptávka po ropě.
Podobnou destrukci poptávky jsme během posledních 40 let zaznamenali několikrát. Každé recesi, která během tohoto období přišla, totiž předcházel ropný šok, výjimku představuje jen recese po technologické bublině. Politikům se taková destrukce poptávky nelíbí, protože zpomaluje růst. Je pro ně tedy velmi přitažlivý názor, že za růstem cen ropy stojí nějaký faktor, který lze měnit. The Economist v této souvislosti tvrdí, že plán Baracka Obamy, který má bojovat s manipulací na komoditních trzích, je přesně tímto případem.
Fakt, že spekulanti hrají na komoditních trzích významnou roli, je ale patrný z velkého počtu důkazů. Obchodování s komoditami je dnes jednoduché. A politika nulových sazeb, kterou sleduje Fed, nutí investory k hledání alternativních aktiv. Například profesor ekonomie Randall Wray z University of Kansas City tak považuje spekulativní investice na komoditních trzích za „největší bublinu všech dob“.
Le Figaro ve svém článku uvádí, že podle USGS „doposud neprobádané, ale technicky využitelné“ rezervy ropy dosahují 565 miliard barelů, u zemního plynu to je 158.760 miliard krychlových metrů. To u ropy odpovídá 17 letům spotřeby (ve výši roku 2011), u plynu 50 letům. Pokud k těmto zásobám přidáme doposud prokázané rezervy, stačí celková zásoba na 60 let spotřeby ropy. Jean Laherrere, který dříve pracoval pro a nyní je prezidentem asociace ASPO, která se zaměřuje na analýzy ropného vrcholu, s těmito závěry ale nesouhlasí. Nepopírá sice, že existují doposud neobjevené obrovské rezervy. Poukazuje ale na skutečnost, že těžba z existujících polí klesá o 4,5 – 6,7 % ročně, zatímco světová poptávka roste. Laherrere a sedm dalších expertů tak požadují, aby se kandidáti na prezidenta zaobírali změnami na energetických trzích, které mohou jinak proběhnout chaoticky s ničivými následky pro ekonomiku.
Vývoj ceny ropy WTI (USD/barel) za posledních 6 let
Uvedené je výtahem z „A Primer on Peak Oil“, autorem je Edward Harrison.
(Zdroj: EconoMonitor)