Krugman: Panuje tu sadomonetarismus, potřebná katastrofa už je ale možná za rohem

Kdo by to čekal, že přijde další pomoc bankám, tentokrát ve Španělsku? Odpověď samozřejmě zní, že každý. Celé to ve skutečnosti začíná vypadat jako rutinní komedie: Ekonomika klesá, nezaměstnanost roste, banky se dostávají do problémů, vláda rychle přispěchá s pomocí. Vždy se jí ale dostane jen bankám, nezaměstnaným ne.

Je jasné, že španělské banky pomoc potřebovaly, protože stály na počátku spirály zkázy. Obavy z jejich solvence by je totiž nutily k prodeji aktiv, jejich ceny by ale klesaly, což by nadále zvyšovalo obavy z insolvence. Vláda v takovém případě může pomoci injekcí hotovosti, tentokrát se ale obavy z nedostatečné solvence týkají i vlády, proto musela hotovost přijít z evropských fondů. Zarážející je jen to, že nikdo nehodlá změnit politiku, která nechala téměř čtvrtinu španělských pracujících bez práce. ECB nesnížila sazby, což bylo sice v souladu s očekáváním, ale stále jde o velmi podivné chování.

Vše totiž naznačuje, že se celý kontinent noří do recese, inflace zpomaluje a inflační očekávání klesají. Při použití jakéhokoliv běžného pravidla dospějeme k závěru, že je třeba snížit sazby. ECB se ale nepohne. K tomu ani nezmiňuji rostoucí riziko rozpadu eurozóny. V současnosti je totiž naprosto jasné, že utahování a vnitřní devalvace bez silného růstu a středně vysoké inflace v jádru eurozóny nefungují. Vedení eurozóny dává periferii za příklad Lotyšsko. To podle nich přijalo úsporné programy za své a v tom spočívá hlavní důvod mezi jeho úspěchem a situací některé zemi na periferii – například v Řecku. Lotyšský úspěch ale tkví v jednom roce silného růstu, který přišel po tříleté depresi.

Jsou na tom Spojené státy lépe? Jejich krátkodobý výhled není tak špatný jako v Evropě, ale i sám Fed očekává dlouholetou vysokou nezaměstnanost a nízkou inflaci. Jeho zástupci jsou ale zastrašeni hrozbami, že uvolněná politika bude vnímána jako podpora prezidenta Obamy. Navíc i zde panuje podivný názor, že ekonomická bolest má nějaký očistný účinek. V Británii tomu říkají sadomonetarismus. Na skutečnou změnu bude třeba pořádná katastrofa. Nezoufejme však. S tím, jak se věci vyvíjejí v Evropě, už možná čeká za rohem.

Autorem je Paul Krugman.

 
(Zdroj: NYTimes)