Christina Romer před třemi roky varovala, aby prezident Obama neudělal stejnou chybu, jaká se stala v roce 1937, kdy byla příliš brzy utažena fiskální politika a ekonomika spadla opět do recese. V současné době ale stále častěji slyšíme přirovnání k jinému roku. K roku 1931, kdy propukl chaos. Vše začalo v jedné malé evropské zemi (Rakousku). Propukla tam bankovní krize a snaha vlády o záchranu systému narazila na hranice obav o její vlastní solvenci. Z celosvětového hlediska šlo o nevýznamnou událost, i přesto ale vyústila v paniku, která se rychle rozšířila po celém světě. Zní to povědomě?
Klíčovou lekcí roku 1931 bylo to, že ukázal nebezpečí spojené s upuštěním od aktivní ekonomické politiky. Silnější vlády evropských zemí mohly Rakousku pomoci. Podobně mohly učinit centrální banky, zejména Fed a francouzská centrální banka. Nikdo ale nepomohl a všichni házeli zodpovědnost na ostatní. A nyní k tomu dochází znovu. Osud Evropy bude rozhodnut ve Španělsku. Jeho banky leží v problémech a sama vláda čelí pochybám o vlastní solvenci. Je jasné, že jeho věřitelé na sebe musí vzít část rizika spojeného se španělským bankovním systémem. Německu se to líbit nebude, ale s ohledem na přežití eura to není zase tak velká cena. Došlo ovšem k tomu, že půjčku dostala vláda s tím, že má své banky zachránit sama. Trhy okamžitě pochopily, že tento postup nic neřeší a krize je nyní hlubší než předtím.
Podobný přístup je ale i v USA. Nemyslím tím jen republikány, u kterých se někdy zdá, že ekonomiku záměrně sabotují. Podívejme se na Fed. Ten minulý týden ohlásil některé kroky, které by podle něho měly ekonomice sužované vysokou nezaměstnaností pomoci. Všem, kterým je jasné, jaká je situace, je jasné i to, že tyto kroky jsou žalostně nedostačující. Možná je Fed zastrašen republikány. Nebo je tu nějaké jiné vysvětlení. Faktem ale zůstává, že se Fed stejně jako ECB, americký Kongres a německá vláda rozhodl, že snaha o vyhnutí se ekonomické katastrofě je zodpovědnost někoho jiného. Podobně jako v roce 1931 tyto instituce mají zdroje na to, aby jednaly a obnovily prosperitu. Navíc toho víme mnohem více o tom, jak se vyhnout depresi. To vše je ale k ničemu, když to odmítáme využít.
(Zdroj: NYTimes, Paul Krugman)